Knížky, které nás bavily mezi 18. – 24. měsícem

Společné čtení stále patří mezi jednu z našich nejoblíbenějších aktivit. Čteme ráno po probuzení, před usínáním, na nočníku, při oblékání (protože jinak je to trochu hororové nasoukat na Terezku tolik vrstev oblečení) a pak kdykoliv několikrát v průběhu dne. Terča si příběhy a pohádky pamatuje, povídá i sama, zná všechny obrázky a dokonce si příběhy začíná i sama upravovat, hraje si s nimi a skvěle pouští uzdu své fantazii. Půjčuje si z knížek hračky, chodí bruslit na namalovaný rybník, povídá si s hlavními hrdiny… je neuvěřitelný pozorovat její rozrůstající se svět fantazie a představ 🙂

V tomto článku bude přehled našich nejoblíbenějších knížek za poslední půlrok, tedy zhruba od 1,5 roku do Terezčiných blížících se 2. narozenin.

Naprosto nepřekonatelné jsou u nás knížky Susan Rotraut Bernerové, o kterých jsem už psala dříve. Tyhle knížky u nás frčí už celý rok a teď je prohlížíme všechny naráz, sledujeme příběhy hlavních postaviček, jak se mění prostředí v závislosti na ročním období, co je kde jiného apod. Takže série ročních období je u nás TOP. Často je také někam bereme sebou, ale jsou dost veliké. Minulý týden jsme v knihkupectví narazili na zmenšenou verzi celé série, která vypadala moc sympaticky ve formátu vhodném pro cestování.

Druhý největší trhák představují dvě knížky dvou polských ilustrátorů – Rok v lese od Emilie Dziubakové a Rok ve školce namalovaný Premyslawem Liputem. Obě knížky jsou koncipovány stejně. V úvodu jsou představena všechna zvířátka z lesa / děti ze školy a poté je každá dvojstrana věnována jednomu měsíci, takže je krásně vidět, jak se mění život a aktivity v lese, i ve školce. Rok v lese Terezku bavil hodně mezi 18.-20. měsícem a teď jednoznačně vede Rok ve školce. Knížka na první pohled působí trochu přeplácaně a chaoticky, ale jakmile to člověk párkrát prohlédne, začne se orientovat a pamatovat si jména dětí – v tom je Terezka před námi napřed. Mám pocit, že ta knížka je pro ni stvořená, protože miluje děti a baví ji pozorovat, co každé z nich dělá, co má rádo, jaké tam mezi sebou mají spory a jak si užívají venku na hřišti v létě i v zimě.

Další oblíbená knížka je Malenka. Ta se moc líbí i mě. Je krásně ilustrovaná (Marie Fischerová – Kvěchová), na každé dvojstránce je jeden obrázek a k tomu verš (od Radka Malého), který obrázek doprovází. Vypráví příběh o malinké Malence (na motivy pohádky od Hanse Christiana Andersena), která si i přes různé nástrahy a nebezpečí nakonec najde hodného ženicha. Protože Terezku zatím dlouhé pohádky s málo obrázky nebaví, takhle se ji moc líbí a docela brzo se ji naučila tak, že doplňuje slova do rýmu a nebo se strašně baví tím, když to schválně pleteme.

Gerda, příběh velryby od Adriána Macha je další oblíbený příběh. Je to další krásně ilustrovaná knížka o malé velrybě, která ztratí rodinu a pluje oceánem, aby ji našla. Při svém hledání potkává různá zvířata, překonává svůj strach a její cesta ji dovede až do Rajské zátoky velryb, kde najde svého brášku a s ním i bezpečí a lásku. Na obalu je sice psána od 4 let, příběh je trochu smutný a dojemný, ale Terezce se líbí už teď.

Když jsme u těch hezkých ilustrací, musím zmínit Malého prince. Máme doma tu velikou, kterou ilustrovala Manuela Adreani. Tahle ilustrátorka má na svědomí celou sérii klasických pohádek a příběhů a když jsem je obdivovala v knihkupectví, moc se mi líbily všechny. Terezku baví prohlížet obrázky a příběh nám zatím trochu uniká… ale ty obrázky opravdu stojí za to. Teď jsme kupovali Sněhurku od této ilustrátorky jako dárek a ta byla taky nádherná (třeba ve srovnání s Disneyovkou).

Hezky ilustrované knížky má také Petr Horáček, ilustrátor proslulý více v zahraničí než u nás. Doma máme jeho Husu Lízu a je moc milá. Líze vadí, že je stejná jako ostatní husy a přemýšlí, že by chtěla být jinými zvířaty a umět to, co dělají. Ve skutečnosti si ale uvědomí, že je fajn být občas stejná, občas jiná a že v jádru umíme všichni podobné věci. V knížce jsou hezké malby exotických zvířat a dá se u toho krásně ukazovat, co zvířata umí či dělají.

A ještě jedna krásně ilustrovaná – Co mi řekl táta od Astrid Desbordes, ilustrace má na svědomí Pauline March. Je to povídání o zvídavém Adámkovi, který má spoustu otázek, na které jeho tatínek trpělivě a povzbudivě odpovídá. Takhle knížka je taky vhodnější pro starší děti, aby pochopili tatínkovo poselství, ale Terezku bavila i tak a třeba ji ukazuje, že se nemusí bát tmy a hromů, že je dobré být občas jenom sám se sebou a že když spadne, nemusí se stydět za slzy, ale snažit se být statečná.

Co se týče pohádek, vyštrachali jsme staré knížky po nás a Terezka si hodně oblíbila knížku O modrém a žlutém vláčku a sbírku pohádek o Medvídkovi Pú, o Sněhurce a o Pinocciovi od Disneyho. Tyhle pohádky jí tak okouzlily, že je musím povídat před každým usnutím, ani je nemusíme prohlížet.

Taky ji hodně baví klasické pohádky O třech prasátkách, O kůzlátkách, Perníková chaloupka, Červená Karkůlka, O koblížkovi, Hrnečku vař, O slepičce a kohoutkovi, O řepě. Většinu z nich čteme buď z knížky Moje první knížka – pohádky na dobré spaní nebo z těch trojrozměrných od Kubašty.

K Vánocům jsme také dostali krásné sbírky pohádek – Andělské pohádky a Vílí býlí, ale tam je na Terču zatím moc textu a málo obrázků, tak ty si zatím jen prohlíží.

Hodně nás baví říkadla a písničky, tak ty čteme nejraději ze Špalíčku veršů a pohádek od Hrubína a Trnky, nově máme také Říkanky se zvířátky, kde jsou rýmy o zvířatech rozdělené podle míst, kde žijí (savana, prales, prérie a step, poušť, polární oblasti). Ale TOP je u nás stále sbírka Vánočních koled (o které jsem psala už dříve). Terča už je ve fázi, že si otevře knížku, řekne název koledy a svým neuvěřitelně roztomilým a vtipným stylem zpívá. Když dozpívá, přemítne stránku a jede dál, třeba 20 minut, je to opravdu sranda pozorovat. Takže u nás koledy jedou už tři měsíce :). Nemá někdo tip na nějakou jinou písničkovou knížku, kde by byla ideálně na stránce písnička a k ní obrázek? Ať změníme repertoár 🙂

Mezi docela vtipně vydařené knížky patří Víš, co má v plínce myš? Tu nám přinesl Mikuláš s tím, že by třeba už Terča mohla chodit sama na nočník. Knížka sklidila úspěch, ale s nočníkem se nám to stále trochu táhne. Ale zpět ke knížce, myška se ptá různých zvířátek, co mají v plíně a děti jim můžou tu plínku otevřít a podívat se. Je to docela srandovní. V závěru myška ostatním ukáže, že tam bobek nemá, že už chodí na nočník a všichni to zkouší také. Jako příběh nic moc, ale názorná ukázka dobrá 🙂

A pro dnešek poslední knížka je v angličtině – How things work od vydavatelství Usborne. Tuhle si vybral Honý, je technická a i pro mě občas náročná :). Angličtinou zatím Terezce hlavu nepleteme, tak povídáme česky. Je to leporelo s otevíracími okýnky a je tam vysvětleno, jak fungují kolotoče na pouti, různé dopravní prostředky, vybavení v domácnosti, stroje na stavbě, traktor i kombajn a záchranné složky. Tohle je knížka, kterou Terezka ráda prohlíží, ale její potenciál anglicko technický bude využit až v budoucnosti.

Jaké jsou vaše oblíbené knižní tipy pro podobně staré děti?