Mám volné odpoledne, byla jsem na dlouhé procházce přírodou a usedám k psaní a ke krbu. Poslední dny a týdny trávím nejvíce času u krbu, doma. I když hlava říká, jak by bylo super začít běhat, zajet se otužovat, tělo má nějak jasno a nejde mi ho moc přesvědčit… a tak jsem zachumlaná a sama v sobě. Užívám si zimní spánek. Už před Vánocemi jsem se stáhla, skoro celé vánoční prázdniny jsem po večerech psala, četla, bilancovala a uzavírala tento rok. Prošla jsem si rituálem 12 posvátných nocí od zimního slunovratu po Nový rok, nachodila spoustu kilometrů po lesích, přemýšlela a poslouchala srdce. Jeho opravdovost a hloubku. Vedle všech těch návštěv, překvapení, ruchu, společnosti, zábavy jsem si hledala tyhle moje momenty ticha a zastavení. Cítím, že je potřebuju víc než kdy jindy. Příroda je v tom opět nádhernou inspirací. Protože zimní les je tak tichý, pokorný a moudrý. A přesto plný života.
A protože moje narozky přichází pár dní po novém roce, bilancuji i další rok svého života a těším se, co nový přinese. A vím, že tento rok blog stagnoval a zatím ani netuším, jak to bude dál, ale tento už tradiční každoroční příspěvek tu má své místo.
Jaký byl rok 2024? Za co jsem vděčná?
Těžko se mi hledá jedno slovo, které by rok 2024 vystihlo. Byl totiž plný krásných momentů i velmi bolestivých chvil…. možná jako ostatně každý rok od Honýho smrti. Ale stejně je to pořád jiné. Někdy si člověk myslí, co už zvládl, pochopil, naučil se… a pak zase bum a plácá se někde, kde to není úplně ono. Proto i ten nadpis článku Na vlnách roku 2024… protože to byly a jsou různé vlny emocí a myšlenek, které mě provázejí. Ale když si kousek poodstoupím a podívám se na ten rok očima káněte, vidím spoustu, opravdu velkou spoustu důvodů k vděčnosti. Možná, že by to káně ten rok nazvalo rokem učení se. Zjišťuju totiž o sobě, a zpětně vidím, že to tak vždycky bylo, že se moc ráda učím, že mě baví rozšiřovat si obzory, přicházet věcem na kloub (ne těm technickým teda, to bohužel), zkoumat lidskou duši a přírodu. A nejlépe to propojovat.
Je spousta důležitých oblastí a lidí, za které děkuji.
Děkuju za děti, jejich povahu, jejich inspiraci, jejich veselost, hravost, moudrost, odhodlání, za jejich lásku, nožičky v posteli, obejmutí a blbnutí. Děkuju, že jsou to krásné bytosti, každý tak jiný, každý mě tolik učí a zároveň v nich vidím Honýho a to mě dělá velikou radost. Překonávají výzvy a rostou, učí se navzájem, a i když si občas pěkně lezou na nervy, za chvíli jsou zase ti nejlepší parťáci. Zkoušejí různé sporty, lezou po stěně, milujou les i kempování, víc a víc mi pomáhají a osamostatňují se. A někdy taky ne, jsou pak na chvíli mamánci a počebujou pomoc. A tak je to v pořádku. Každý večer děkuju za to, že je mám a za to, jak báječní človíčci to jsou.
Děkuju za svoji práci. Vlastně takový můj multi-mix. Dělám několik různých věcí a dohromady mi to dává smysl, baví mě každá, každá je jiná a jinak se tvoří. Největší část zabírá výuka angličtiny. A v posledním měsíci jsem tolikrát děkovala za svoje studenty. Jsou tak různí, s každým děláme něco jiného a moc mě ta rozmanitost baví. Jsem ráda, jak poctivé a příjemné studenty mám. S některými se hodně nasmějeme, s některými se dozvídám nové informace z různých odvětví, některé poznávám více lidsky, někomu pomůžu složit zkoušku, někdo je rád, když díky naším lekcí může v zahraničí mluvit anglicky více sebevědoměji. A i od studentů mám krásné zpětné vazby o tom, že je to se mnou baví, že si při výuce odpočinou a vyčistí hlavu a to je pro mě nejvíc. Aby to bylo lidské, pohodové a smysluplné.
Jsem vděčná, že si pracovní dobu hodně mohu uzpůsobit tak, abych zvládala vyzvedávat děti, vozit je na kroužky, za babičkami a zároveň mít na ně dostatek času.
Jsem taky moc ráda, že od října učím firemní skupinový kurz a to má zase úplně jinou dynamiku a flow, takže kdyby jste někdo hledal lektorku angličtiny pro výuku ve firmě, jsem tu 🙂
S kamarádkou vedeme volnočasový klub pro druhostupňové holky, tvoříme bezpečné prostředí, kde mohou být holky takové, jaké jsou, přijaté i s náročnými situacemi a problémy, které řeší, bez hodnocení, je to místo důvěry a přátelství, kde jim jemně ukazujeme, co v nich je, že se mohou mít rády, přijímat se i s nedokonalostmi, že každý problém má řešení a jak pracovat se svými emocemi. I za tuto možnost jsem moc vděčná.
A pak je tu jurta… za kterou děkuji po každém setkání, které tam proběhne. To se těžko do slov dává. Ale jurta umí kouzlit, plní naše záměry, propojuje a podporuje ženy (i muže, ale zatím jich je pomálu), pomáhá nám na cestě k sobě, ke zpomalení a ke zklidnění. Kruh dává pocit jednoty, rovnováhy, propojení, sounáležitosti, přijetí. Kruh je cyklus, koloběh. A v kruhu je dobře. Děkuju za ženy, které chodí na kruhy i meditace, za vaši odvahu i upřímnost, za podporu a ochotu žít sebe. Je to nádherná cesta a jsem ráda, že v tom můžeme být Spolu.
Kromě ženských kruhů a různých meditací Mohendžodáro jsem letos také uspořádala delší meditačně prožitkové odpoledne pro ženy, které bylo moc krásné a plynoucí, a dva lesní ženské kruhy, které byly naprosto jedinečné, pomalé a naplňující. Protože les, ten je prostě nejkouzelnější.
A do lesa vedlo i několik workshopů Lesní mysli pro dospělé i pro rodiny s dětmi. A stále cítím, že to je to moje nejsilnější pole zájmu. Protože ta jednoduchost Lesní mysli je přesně to, co dnešní rychlá a předpodnětovaná doba potřebuje. Moc se těším na rozvíjení mé lásky k lesu a k tomu, co to přinese i vám, ostatním. Ráda bych Lesní mysl v novém roce více zpřístupnila všem zájemcům a nabídla ji i jako team building pro firmy i organizace, pro lidi, kteří pečují o druhé, kteří hodně mentálně pracují, kteří nesou zodpovědnost… protože Lesní mysl je nádhernou kompenzací těchto povolání a vede nás k větší životní rovnováze.
Jak jsem psala o mé lásce k učení se, tak v tomto roce jsem dokončila tři důležité kurzy, za což jsem také moc vděčná. První z nich byl meditační pobyt, kde jsem po absolvování získala licence k dalším ženským meditacím Mohendžodáro, druhým byla Škola pro průvodkyně u Lucie Harnošové a třetí byl instruktorský kurz Lesní mysli s Marťou Holcovou. Škola pro průvodkyně mě podpořila v tom stoupnout si do své síly a začít svolávat a vést ženské kruhy. Podařilo se mi splnit velkou škálu podmínek k certifikaci a úspěšně kurz ukončit. Díky tomu jsem se mohla se svým sdílením spolupodílet na sebeláskovém kongresu pro ženy. Instruktorský kurz Lesní mysli byl pro mě studnicí poznání a inspirace, laskavé zpětné vazby a milých setkání. Cítím, že toto je ta moje cesta a opravdu se těším, jakým směrem se bude vyvíjet.
V lese jsem totiž doma. A tak cítím obrovskou vděčnost za léčivou náruč přírody, za moje toulky lesem i krajinou, za to, že můžu. Protože to, co tam nacházím, je nesmírně obohacující a podporující. Pokud mám oči, mysl i srdce otevřené. Je to o pomalosti a vnímání. Sebe i přírody. A pak se dějí zázraky, chodí myšlenky a nápady a přichází klid a rovnováha. Děkuju. Děkuju i za propojení s Honým, které právě v lese vnímám nejsilněji. Děkuju, že jsi s námi a že vedeš děti i mě. Že tě máme všichni stále živě v našich srdcích. Že skrze malé drobné nenápadné maličkosti vím, že jsi nablízku.
Děkuju, že můžeme s dětmi jezdit na výlety a cestovat. O Vánocích jsem jim říkala, že s tatínkem pro nás byly 3 důležité věci, ke kterým jsme je chtěli vést. Příroda, cestování a sport. Děkuju, že můžeme. A i když třeba naše letní cesta k moři byla vlastně docela náročná, vzpomínky jsou hezké a překonaný diskomfort nás posiluje. Děkuju za to, že děti výlety milují a jsou na cestách fajn parťáky.
Děkuju za zdraví moje, za sílu mého těla, za zdraví dětí i našich blízkých. Moc ráda si připomínám, že tělo je chrám a o ten je třeba se s láskou starat. Jak fyzicky, tak duševně. Dopřávat si to, co zrovna cítím, že potřebuji. Poslouchat se a respektovat sama sebe. Na druhou stranu trocha laskavé disciplíny je taky fajn! 🙂
Děkuju za milované lidi, které v našem životě máme. Za rodinu, za kamarády, za každé milé slovo, obejmutí, pozdravení. Děkuju za nenáhodná setkání, za nová přátelství, za zpětné vazby od vás k mým aktivitám i ke knížce. Děkuju za podporu, které se nám dostává. Děkuju i za lidi, kteří v našem životě byli a odešli.
Děkuju smrti, že nás učí žít opravdověji a odvážněji.
Děkuju také jednomu člověku, s kterým byl tento rok … hmmm… turbulentní? transformační? krásný i náročný? … Ono káně zmiňované na začátku mého psaní by opět možná řeklo plný učení… o každém z nás, o nás obou, o komunikaci, o naslouchání, o odpouštění…
A to už bych vše nechala ve starém roce a jaký bude rok nový, to se uvidí. Ale jedno je jisté, je to jen a jen na každém z nás, jak ho budeme tvořit svými myšlenkami, emocemi, sny a malými krůčky směrem vpřed ( a taky vždycky k sobě).
Už bych málem končila, ale to káně, které dnešní psaní provází, mi připomnělo, že bych málem zapomněla poděkovat ještě jednomu člověku. Sama sobě. Děkuju, že to nikdy nevzdáš. Děkuju za tvoji odvahu, touhu učit se, jít do větší hloubky a opravdovosti. Děkuju, že hledáš čisto a soulad. Děkuju za tvoje úsilí i píli. Nezapomeň občas víc odpočívat 🙂 Děkuju, že se snažíš být nejlepší mamkou dětem, že jim chceš ukázat, že život je krásnej a že si ho můžou tvořit podle sebe. Děkuju za tvoji trpělivost, za potřebu dívat se na věci i z jiných úhlů potřebu. Díky za to, že v sobě umíš nacházet to dobré i to stinné a pracuješ s tím dál. Propouštíš a odpouštíš. Sobě. I druhým. A že si vždycky (nakonec) zvolíš lásku. Děkuju si. Že jsem.
Už poslední odstaveček. Nejkrásnější kouzlo Vánoc jsem s dětmi zažívala pár dní před Vánoci a pár dní po Vánocích. Když bylo míň všeho. Ruchu, lidí, těšení se, podnětů. V takové jednoduchosti, když se dovede člověk natolik zpomalit a totálně zpřítomnit, pocítí to. Tu jedinečnost a neopakovatelnost každého momentu. Tu vděčnost za bytí tady a teď. Za lidi okolo nás i za to, co cítím v sobě. Když děti strojili s babičkou stromeček, notovali si slova vánoční písničky a já cítila obrovskou správnost. Když jsme namalovali snad 100 vánočních kamínků a děti je s radostí roznášeli po lese. Když jsme pozorovali tanec sněhových vloček. Když jsme sledovali slunovratové slunce. Když Tomík poprvé bruslil, když Terča překonala strach z tobogánu, když jsme si povídali o tom, že Ježíšek je v každém z nás, když děti nadšeně balily vyrobené dárky… těch “když” je spousta… a je to spousta drobných obyčejných okamžiků, které naše vědomá přítomnost promění v zázračné chvíle.
Moji milí, přeji nám do nového roku oči, mysl i srdce otevřené, abychom tyto okamžiky dokázali vnímat a žít, přeji nám, ať se daří zpomalovat, protože snadno se může stát, že život uteče mezi prsty, přeji nám čisté a láskyplné vztahy s blízkými a život v rovnováze a souladu.
