Naše Terezka oslavila své 2. narozeniny (to, jak strááášně rychle to letí, tu raději vůbec nebudu rozebírat, každý rodič pochopí) a my jsme ji opět dárek vyráběli. Píšu opět, protože k 1. roku jsme tvořili (rozuměj – já jsem přišla s nápadem, Honý realizoval :)) activity board – aktivní desku, která umožňuje dítěti manipulovat s takovými předměty z domácnosti, trénovat jemnou motoriku a zkoumat. Ta u nás byla oblíbená poměrně dlouho a teď si ji užívají mladší návštěvy, které k nám dorazí.

Terezka je milovník zvířat a ráda si hraje se zoo (více tu), kterou dostala před půl rokem. Jenže na mě ta zoo působí už trochu stísněná a moc polystyrenová a už delší dobu jsem v hlavě měla nápad na farmu. Pak jsem v Lídlu objevila dřevěný farmářský domeček a už bylo jisté, že farma bude, jen bylo třeba domyslet, jak bude velká, kde bude stát, z čeho vlastně bude vyrobená.

Dobrá inspirace se dá najít na Pinerestu pod pojmem “sensory bin”. Jedná se o různé typy výběhů či prostředí pro zvířata, kde jsou nejrůznější materiály k ohmatání, hraní a zkoumání (např. tráva, seno, zrní, kukuřice, luštěniny, hlína, bláto, písek a další přírodniny). Ne jen, že to vypadá autenticky, ale je to pro děti skvělý způsob poznávání, můžou to přerovnávat, třídit, přesypávat, zvířata krmit…a samozřejmě nadělat pěknej binec, ale o tom až za chvíli 🙂

Praktické informace k výrobě farmy:

Co jsme potřebovali:

  • dřevěná deska obehnaná laťkami (prostě taková ohrádka), aby bylo na čem stavět a všechno se z toho nesypalo ven
  • farmářský domek (my jsme koupili, kdo si troufá, může nějaký jednoduchý typ ze dřeva vyrobit)
  • ohrada (byla součástí domku, ale dala by se vyrobit ze špejlí a těch lékařských špachtlí do krku)
  • filc
  • čtvrtky a tempery
  • tavicí pistole
  • přírodniny (piliny, sušená mecho-tráva, seno, obilí, cizrna (alias vajíčka od slepic), sušené kytky, větvičky, kameny, sušená mrkev, pár granulí, větev, kořen)
  • kousky látky
  • nějaká menší nádobka (na jídlo a pití pro zvířata)
  • postavičky a figurky zvířat (něco jsme doma měli, něco dokoupili)
  • 2 večery na realizaci

Jak jsme postupovali:

  • Honý vyrobil dřevěnou ohradu a radil, když jsem si nebyla jistá 🙂
  • Já jsem se pustila do “montování” farmy, strašně mě to bavilo, úplně jsem si představovala, jak si s ní spořádaně hraju, v závěru jsem to ještě všechno zametala štětečkem, aby to bylo tip ťop…no a jak to dopadlo? Dozvíte se dál.
  • Bylo fajn, že jsme v hračkárně sehnali takovou mecho-trávu nalepenou na igelitu a ta šla krásně přilepit. Ještě by se dal použít zelený koberec nebo prostě jen filc a louka je hotová. Cesta je z barevné látky a rybníček je prostě namalovaný na čtvrtce a obehnaný kameny, aby se do něj dalo skákat.
  • Dekorace okolo a “doplňky” jsou buď nalezené venku nebo z filcu, dalo by se vyrábět i z krepáku. Chtěla jsem tam co nejvíc přírodnin a tak jsem hledala na zahrádce a dobře se dá vybrat i ve zverimexu 🙂
  • Některé z těchto doplňků nejsou přilepené, jen naaranžované a po 2-týdenní zkušenosti s Terezčiným hraním bych toho asi přilepila víc 🙂
  • Myslím, že foto mluví za vše, postup je snad jasný.

A jak se s tím hraje?

  • Z pohledu Terezky…. je to parádní a v současnosti nejoblíbenější hračka… různě přemísťuje zvířata, dává jim seno, piliny, zrní, psům granule, trhá trávu, zvířata se chodí napít, koupat , spát, běhat.
  • Farmář a farmářka se o ně starají a sedí v naprosto jednoduchých židličkách (na ty jsem obzvlášť pyšná :), zalévají, jezdí autem nakoupit jídlo, otvírají okýnka, dvířka, prostě cokoliv, co Terču zrovna napadne…
  • Z mého pohledu…. je to úsměvné 🙂 Ne že by měla Terezka ve svém pokojíku kdovíjak uklizeno, ale teď to má ještě trochu jiný rozměr…piliny, seno a zrní jsou všude…Rosie s oblibou sedí v pilinách a pak je roznáší jinam….Terča si hraje podle svého a to ne vždy ladí s mými představami…a zase jsem u těch představ…a i díky takové maličkosti jako je ta farma krásně vidím, že děti nemusí naplňovat naše představy…že jsou jiné a mají svoji cestu a je to tak v pořádku…a vlastně zjišťuju, že je moc príma to pozorovat a učit se.
  • Abych to trochu vysvětlila, když jsme Terezce farmu dali, během chvíle vznikl na té načančané, vymazlené a zametené farmě docela binec a chaos…Terča vysypala obilí a písek do rybníka, trhala mecho-trávu a zvířata byla všude možně… ale člověk se na ni nemohl ani náznakem zlobit, protože trávou je hned krmila a dávala jim ji do stáje a díky obilí ve vodě si mohli zvířata namasírovat nožičky (jak mi později vysvětlila). Díky tomu jsem pochopila, že ta její hra ji dává velký smysl, že nedělá binec schválně, jen tak, že to má všechno svůj důvod a význam, i když se to nám dospělákům nemusí na první pohled líbit. A tak jsem vedle ní jen tak seděla, žasla a učila se chápat její krásný svět.

Závěrem je asi fajn zmínit, že tenhle článek vlastně není tolik o návodu na výrobu farmy, ale raději o tom, jak je důležité děti pozorovat, nechat jim volnost při hře a zkoumání a učit se chápat jejich úmysly, záměry a bohatství jejich překvapivého světa…a to se samozřejmě netýká jen hraní na farmě, ale v podstatě jakékoli jejich aktivity. Možná trochu cliché, ale je to opravdu obohacující 🙂

PS: Kdo nezvládá binec, ať to nedělá tolik “sensory”. Filc, krepák a látky mohou nahradit ty binec-tvořící přírodniny.

Mar

Mar

Author Mar

More posts by Mar

Leave a Reply