Špindlerův mlýn je srdcem Krkonoš a nabízí spoustu možností aktivního trávení volného času v létě i v zimě. Ale jak jsme sami zjistili, je tu krásně i na podzim, když je všude spousta barevného listí. My dnes posíláme tip na krátké a oddychové trasy či procházky ve Špindlerově mlýně, které jsme letos na podzim absolvovali. Hlavním důvodem jednoduchých a kratších tras bylo Terezčino nachlazení, kvůli kterému jsme se ještě v den odjezdu rozhodovali, jestli jet nebo ne. Nakonec jsme to riskli, neměla teplotu, jen rýmu a kašel, a byli jsme rádi, že jsme vyrazili, protože horský vzduch ji prospěl a domů už se vrátila zdravá.
Takže kdo hledáte trasy (spíše kratší procházky) po Špindlu a i tip na baby friendly ubytování, čtěte dále. My jsme totiž nespali výjimečně v dodávce :).
První procházku jsme podnikli přímo ve městě, abychom poznali trochu i samotný Špindl, ne jen jeho okolí. Městem vedou tři značené okruhy – Mlynářovi naučné stezky, které seznamují s historií města, faunou, florou a geologickým vývojem města. Okruhy začínají v parku před hotelem Savoy a měří od 1-3 km.My zvolili ten nejkratší okruh, který ale jediný není sjízdný s kočárkem, což nám nevadilo, procházku spoustou barevného listí jsme si užili všichni.
Druhá trasa, kterou jsme absolvovali, vedla k horské boudě Bíle Labe. Jedná se o víceméně asfaltovou cestu vhodnou pro kočárky, která měří necelých 5 km jedním směrem (a 5 km zpátky), pokud necháte auto zaparkované na parkovišti u dolní stanice lanovky na Medvědín. Většina cesty vede mezi lesy, ve stínu, podél řeky Bílé Labe a při cestě narazíte na několik větších i menších vodopádů. Trasa je odpočinková, nečeká vás žádné velké stoupání ani klesání a asi 1 km od boudy je na paloučku dětské hřiště. Samotná bouda Bílé Labe nás mile překvapila dobrou kuchyní, hlavně poctivý domácí borůvkový koláč neměl chybu :).
Poslední z tras, kterou jsme tu během našeho krátkého podzimního odpočinku stihli absolvovat, vedla na Medvědín. Na podzim je funkční vlastně jen lanovka na Medvědín a k tomu to věhlasně známe hřiště nahoře, tak jsme si to nemohli nechat ujít. Lanovka je ale zbytečně předražená (obousměrná pro 2 osoby za 800 Kč), naštěstí Honý domluvil slevu v hotelu přes kartičky Gopass a měli jsme to za polovinu. Jízdu lanovkou si Terezka užila a hřiště u horní stanice se taky líbilo, nám vyhovovalo, že jsme tam po ránu byli sami, že krásně svítilo a výhled byl taky pěkný a i Sněžku jsme viděli. Z Medvědína (1235 m.n.m.) jsme se vydali po červené turistické značce s tím, že dojdeme, kam dojdeme – opravdu jsme neměli velké turistické ambice 🙂 Terezka brzo usnula v nosítku (to je tak, když se na dovolené vstává v pět ráno!) a my se prošli k Vrbatově boudě. Trasa je nenáročná, většinou zalesněná, zčásti vede po dřevěném chodníku, dále lesem a ke konci se stoupá k boudě po asfaltce. Pěkný výhled na okolní vrcholky se vám naskytne u Šmídovy vyhlídky, ale i dále, na asfaltové cestě je k vidění vrcholek Kotel, Zlaté návrší a další krkonošské kopečky. Kousek nad Vrbatovou boudou je památník Hanče a Vrbaty a zároveň perfektní kruhový výhled na Krkonoše včetně Sněžky či Labského dolu. Vrbatova bouda v době, kdy jsme tam byli (konec října), nabízela základní občerstvení – pivo, polívka – formou takového rychlého občerstvení, ale i to přišlo vhod 🙂
A kdeže jsme to tedy spali, když ne v dodávce? Aby to byla větší oddychovka, bez vaření, přerovnávání věcí a chumlání se v maličkém prostoru – které ale jinak máme moc rádi 🙂 – tak jsme zvolili hotel Lesana, který byl celkem přátelský k dětem. Naše Terezka má totiž ráda, když jsou pro děti nachystaná stupátka, dětská prkýnka, židličky a tady ještě měli všechny dětské příbory a nádobí v různých barvách, takže si ráno k snídani směle ládovala do barevných mističek vánočku, sýr i salám 🙂 Navíc jsou tu dva dětské koutky hned vedle restaurace a menší hřiště venku. Mají tu i dva bazény – dětský a pro dospělé, ale to byla taková trochu mínusovka, oba bazény byly hrozně malinké a hodně studené, takže nic pro naši smrkající Terezku. Ale jinak toto místo hodnotíme kladně. A dole pod hotelem (necelý kilometr) je pěkné velké hřiště, kam jsme se každý den alespoň na chvíli stavili.
A co vy, máte nějaké oblíbené místo, kam v Krkonoších vyrážíte s dětmi?
