Slovinské pobřeží má necelých 50 km moře a mezi hlavní města patří Kopper, Izola, Piran a Portorož. V tomto článku bychom vám chtěli zprostředkovat naši zkušenost a postřehy, které by mohly být užitečné, pokud se do této oblasti vydáte s malými dětmi. Nejdřív pár faktických informací a potom blíže naše osobní dojmy.
Kopprem jsme jen projížděli, ale město působilo celkem průmyslově, tak nás ani moc neoslovilo. V Izole jsme přespali první noc a ráno jsme se probudili na parkovišti u vinice nad mořem, to bylo milé překvapení. A taky bylo teplo, žádné termoprádlo, punčochy, mikiny a čepice, to bylo taky milé. V Izole jsme zkusili najít kemp. Je tam přírodní rezervace Strunjan a kousek od ní i stejnojmenný kemp. Zkusili jsme štěstí tam, ale kemp se nám moc nelíbil. Jednak tam byli asi 3 místa pro auto (ne že by bylo plno, prostě tam víc místa není, jsou tam hlavně takové chatky k pronájmu). Všechno tam bylo hodně namačkané na sobě a bez přístupu do moře a to jsme nechtěli.
Druhý kemp, který jsme zkusili, byl u města Piran a jmenuje se Fiesta. Lákavý název a nejen proto jsme tam zůstali. Z kempu je přístup do moře, je to kousek pěšky do historického centra Piranu, je tam pláž i travnatá plocha s hřištěm a několik možností občerstvení, malý obchod, bar na pláži, trampolíny, hřiště na beach volejbal, půjčovna potápěčského vybavení a malý krámek s cetkami pro děti. Hned u kempu je také mini přírodní rezervace a dvě sladkovodní jezírka. Platili jsme 32 euro/noc/dodávku, počet lidí neřešili, což se nám taky zdálo celkem v pohodě.
Pláž u kempu není kdovíjaká, jsou tam betonová mola, pod nimi asi půl metrů oblázků a pak hned moře. Pro malé děti to není úplně vhodné a Terezce se tam bohužel moc nelíbilo. Ale není třeba věšet hlavu, když se vydáte po cestičce podél moře směrem k Piranu (je to asi 20 min pěšky s kočárkem v pohodě), můžete si vybrat jakékoli místo na koupání podél cesty. Pláže jsou hodně kamenité, jsou tam i velké ostré kameny, ale dají se vybrat dobrá místa a co víc, pokud máte trochu chuti, můžete postavit kamennou zeď a udělat tak dětem koupací lagunu, kde je klidná voda bez vln a relativní bezpečí. Nebo prostě stavět cokoli z kamenů, když tam není ten klasický písek. Myslím, že fantazii se meze nekladou a je třeba mít mysl otevřenou 🙂
Piran určitě stojí za návštěvu. Je to klasické přímořské městečko s úzkými uličkami, restauracemi, obchůdky, s přístavem i hezkými kostelíky na pobřeží. Strávili jsme tu celé odpoledne, které jsme zakončili večeří v restauraci …v názvu bylo něco s parkem? kde mají i malé dětské hřiště, což je pro našeho neposedlíka ideál. Co se týče koupání tady, jsou tu betonová mola nebo velké kameny, které vedou rovnou do hlubší vody, s malými dětmi bych tu asi nezůstávala.
Druhý den u moře jsme v podstatě celý strávili odpočinkem v kempu a u moře, i když počasí tomu moc nepřálo. Přece když jsme tu na takovou chvilku, tak si tu slanou vodu musíme užít – to bylo asi moje heslo, a tak není divu, že jsem několikrát za den měla pusu úplně profialovělou a chumlala se do peřin.
Třetí den jsme opustili kemp a jeli zpět do Izoly (asi 15 min autem), chtěli jsme se podívat do přírodní rezervace Strunjan a jaké pláže tu mají. Pokud dojedete na parkoviště pod hotelem Belveder (1 euro/hod), máte dvě možnosti. Můžete se dát doleva a přijdete na takové divoké kamenité pláže pod útesem (pod tou rezervací). Je to tu hezké, téměř žádní lidé, ale je to pro větší děti nebo dospělé, protože je tam prostě moc kamenů, větších, menších a různě ostrých.
Pokud se dáte doprava, dojdete do Izoly na městskou pláž (Simonov záliv) – je to asi 10 minut po betonovém mole podél moře. Pláž není veliká, ale tady je to konečně vhodné i pro malé děti. Nevím, jestli to bylo uměle přivežené, ale jsou tu malinké kamínky, které vybízejí k házení a jsou pro malé nožky příjemné. Vstup do vody je velmi pozvolný a po chvilce je na dně měkký písek. Je možné odpočívat přímo na kamíncích nebo výše na trávě ve stínu stromů. Je tu také několik možností občerstvení, záchody a hlavně hezké hřiště. My tu byli spokojení a na půl dne jsme si tu odpočinuli. Terezce se koupání v moři konečně líbilo, to jsme si oddychli 🙂
V samotném městě Izola jsme nebyli, ale z dálky vypadalo také hezky, tak věřím, že by se i tam dali najít nějaké další pláže a malebná zákoutí malých uliček.
Pár našich osobních úvah, postřehů a zážitků
První dojem z pláže a moře u kempu nebyl kdovíjak hezký, ale věřím, že náš zážitek a prožívání skutečnosti závisí hlavně na tom, jak si to srovnáme v hlavě, jak to vnímáme a co je pro nás důležité. Ty vnější okolnosti nejsou tím, co by mělo být určující. Měli jsme tu strávit tři dny, a jelikož jsme se snažili na všem špatném či nehezkém hledat to dobré, byly to pěkně strávené tři dny.
Pláž, která na první pohled vypadala baby unfriendly, jsme proměnili v malou modrou lagunu, kde jsme si užili dost srandy a Terča byla spokojená se svým osobním bazénkem.
Podařilo se nám chytnout dobré stinné místo na kempování, ale ráno jsme se probudili a pod autem bylo 5cm vody, protože celou noc pršelo. Ajajaj, rychle jsme se odtamtud stěhovali, protože voda za celý den nezmizela. Tak jsme alespoň omrkli vybavení aut a obytňáků u jiných sousedů a měli jsme to blíž k záchodům.
Počasí nebylo úplně typicky středomořské, vlastně ani nebylo moc teplo a sluníčko svítilo minimálně, ale i přesto jsme se s radostí koupali, a pak nám vůbec nevadilo strávit více času lenošením u auta. Terezka tam po obědě spala a my mohli konečně úplně vypnout a jen si číst. To byl moc příjemný oddych.
Odpočinuli jsme si od neustálého přejíždění a popojíždění autem. Prostě odpočívalo i auto.
Začala jsem přemýšlet nad tím, že i o dovolené je moc fajn být více tady a teď. Jak člověk pořád plánuje, co dál, kam dojet, kdy, co vzít s sebou, tak se na to lehce zapomene. Proto jsem se na to zkoušela častěji soustředit a myslím, že to šlo dobře, hlavně později v horách v Rakousku. Navíc jsem s sebou měla parádní knížku Dalajlamova kočka 3, který se zabývá meditací a bdělou pozorností, a tuto knížku mohu na dovolenou, na odpočinek jen doporučit (třeba se o ní ještě do budoucna rozepíšu více).
A za odměnu si odsud domů vezeme jeden z nejhezčích zážitků. Terezka chvíli před odjezdem na dovolenou párkrát řekla miluju. Jeden večer jsme seděli na pláži a poslouchali moře a vlny a Terezka se při té romantice kojila. Najednou na mě mrkne a říká miluju, už to mě hodně potěšilo a pak jsme se zeptali “a co ještě miluješ? A Terča “moře”, a co ještě? “sluníčko” a co ještě? “tatínka”, a co ještě? “kočičky”, a co ještě? “ryby” a to už nás úplně dostala, bylo to krásný a i když tak moc nevypadá, je to celá maminka 🙂
A příště o tom, kam jsme od moře pokračovali dál a jak jsme se měli bájově a dobrodružně v Rakousku.
