Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami žila jedna holčička, která v půl roce začala v noci špatně spinkat, často se budila a jediné, co pomohlo rychle usnout, bylo maminčino mlíčko….
A nebooo by se to dalo říct i jinak, méně idylicky….
14 měsíců častého nočního buzení (+6 měsíců méně častého buzení po narození), kojení, nevyspání, nashromáždění únavy…
Ale asi se mi více líbí ta první formulace a možná i proto jsem jako (v pořadí několikátého) pomocníka pro zlepšení spánku naší Terezky zvolila knížku Pohádkopsaní pro klidné spaní…..
Dnešní článek bude takový pelmel různých informací. Ráda bych doporučila zmiňovanou knížku, která již pomohla spoustě rodičům a jejich dětem a nám částečně taky, ráda bych sdílela naše noční zkušenosti, pokusy o rušení nočního kojení a na závěr, jednoduchá a zřejmě univerzální rada pro všechny maminky, co řeší podobné problémy.
Milí tatínkové, kluci, chlapy, tohle téma je víc holčičí, ale třeba někoho osloví. Kdyby ne, snad se už v brzké době objeví kompenzace – článek o přestavbě dodávky, že jo Honý? 🙂
Nejprve ke knížce – Pohádkopsaní pro klidné spaní je počin Lenky Medvecové-Tinkové, která píše skvělý blog ProsimSpinkej. Za články na tomto blogu jsem moc vděčná, kdykoli má člověk pocit, že má doma nespavce, že to časté buzení není normální, že už je moc unavený a bezradný, tak tento blog pomůže, podpoří a dodá naději a víru v lepší zítřky.
Knížka Pohádkopsaní seznamuje s významem terapeutických pohádek, které jsou určeny pro děti od 18 měsíců věku. Spánkové potíže mohou mít řadu různých příčin a právě pohádky mohou dětem pomoci jejich problémy a strachy překonat. Děti se umí krásně ztotožnit s hlavními hrdiny, kteří jim jemně ukazují, že řeší podobné problémy a způsoby, jak se s nimi vypořádat. První část knížky obsahuje pohádky pro různé věkové kategorie, které se zaměřují např. na denní spánek, večerní hygienu, uspávání a klidné spaní. Druhá polovina knížky představuje informace pro rodiče týkající se právě různých problému s dětským spánkem a poskytuje rady, jak sestavit vlastní příběh.
Rozhodla jsem se, že se knížkou nechám inspirovat. Když bylo Terezce přibližně 19 měsíců, vytvořila jsem pro ni mini knížečku na základě rad a tipů uvedených v knížce. Sepsala a nakreslila jsem ji pohádku o tom, jak se narodila malá myška, která se hodně kojila a bylo to moc fajn, o tom, s čím si myška hrála, jak spinkala, co začala jíst a také o tom, jak už se v noci kojit přestala, protože myší maminka už byla moc unavená. Je to také o tom, že to pro myšku bylo náročné, ale že to s pomocí maminky i tatínka dobře zvládla a všichni spolu spinkali spokojeně v postýlce. Tak je to ve stručnosti. Důležité je, že se dítě může s hlavní postavou ztotožnit a najít v příběhu řešení a pocity lásky a konejšení. Terezce se příběh moc líbil, chtěla ho ze začátku číst dokola a brzy se naučila doplňovat části vět, sama něco z toho povídala. Brzy na to ale začala v noci plakat…bála jsem se, že se něco děje, ale ona asi zpracovávala to, že by neměla v noci pít mlíčko, jako ta malá myška. Dokonce to jednou v noci řekla. Já jsem jí kojení neodepírala, nechala jsem ji to zpracovat. Do dvou týdnu se spaní zlepšilo, Terezka se začala budit méně často a noci byly pohodovější. Začala mít delší spánkové cykly než klasické 1-2 hodiny. Navíc občas stačilo říct jen básničku z knížky Pohádkopsaní, kterou si Terča oblíbila, a usnula bez kojení. To považuji za úspěch 🙂
A protože mě tento úspěch nalákal, rozhodla jsem se, že zrealizujeme něco, co jsem už dlouhou dobu nosila v sobě a sbírala k tomu energii – zrušení nočního kojení. Měla jsem pocit, že vše tomu nahrává – Terezka hezky chápe příběhy, chápe, že už je veliká a nemusí se v noci tolik kojit, očkování máme za sebou, necestujeme teď tolik…tak to zkusíme. Sama sebe jsem přesvědčovala, že jsem pro to 100% rozhodnutá….ale asi jsem nebyla…
Noční kojení je trochu kontroverzní téma, některé děti spí celou noc od mala, někdo se je snaží to “naučit”, někdo tomu nechává volný průběh a respektuje potřeby dítěte. Já jsem zastánce toho posledního případu, ale myslela jsem si, že ve 20 měsících nám to s naší velmi chápající Terčou půjde dobře. Za žádnou cenu jsem nechtěla ale nic lámat přes koleno. Když to řeknu ve zkratce…4 noci bez nočního kojení pro mě byly nejvíc únavné, protože “když se nebudu kojit, tak budu vzhůru, prohlížet knížky, povídat si, kňučet, chvíli si stěžovat, nechat si zpívat a zase povídat pohádky a to nejlépe 2x za noc tak 2-4 hodiny” – to asi běželo Terezce v hlavě, nebo to tak aspoň působilo. Po 4. noci jsme nezaznamenali žádné zlepšení, spíš naopak. Nenechala bych ji plakat, a tak jsem s ní byla vzhůru, kvůli tomu se nám ale rozhodil režim, vstávání, spaní přes den, z usměvavé a spokojené Terezky se stalo unavený, vzteklý dítě, který mě poprvé v životě pláclo a to mě tak mrzelo, že jsem začala přemýšlet, že takhle to asi nepůjde…
Během pátého večera, kdy jsem se Terezku snažila uspat, se stalo něco…krásného, nečekaného, ale vítaného, takové osvícení…. prostě se mi v hlavě dalo dokupy několik souvislostí, celé to Terezčino chování, to, jak to prožíváme my s Honým, že nám to všem vlastně spíše ublížilo a že na zrušení nočního kojení Terezka prostě není ZRALÁ. Díky tomu prozření se nekonala pátá probdělá noc, vrátili jsme se ke kojení. Nepovažuju to za svoji slabost ani za to, že bych Terezku rozmazlovala. Naopak jsem pyšná, že mi to “docvaklo”, že odpověď na ten problém jsem našla uvnitř sebe díky své intuici a že se mi podařilo vrátit spokojenost mezi nás všechny. Věřím tomu, že jakmile se Terezka bude cítit připravená, půjde všechno mnohem lépe. Věřím tomu, že dětí ví, proč to dělají. Věřím také tomu, že až nám porostou trojky a pětky zuby, budu za noční kojení moc vděčná. A mám z toho dobrý pocit, protože to tak prostě má být.
A slíbená rada na závěr?
Poslouchejte vaši intuici a pozorujte vaše děťátko Ať už řešíte jakýkoli problém, věřte si, věřte, že jen vy sami jste největšími odbornicemi na problémy vašeho děťátka a věřte také vašemu pokladu, protože intuitivně jedná, jak nejlépe umí 🙂
