Ráda bych vám představila další krůček na mé cestě k sobě… o meditacích a ženských kruzích jsem psala už v minulém příspěvku a aktuální program v jurtě Spolu můžete sledovat na FB stránkách blogu Život prostě je , dejte like, ať vám novinky neutečou 🙂
Dneska pokračujeme… vlastně se vracíme někam na začátek… protože LES je pro mě to nejvíc už od malinka. Les je domov. A jsem moc ráda, že se do něj mohu vracet čím dál častěji a že jsem opět vystoupila trošku z komfortní zóny a přihlásila se do průvodcovského kurzu Lesní mysli. Právě proto, abych mohla ostatní lidi provázet lesem pomalou, vědomou procházkou obohacenou o různé aktivity zaměřené na ztišení, zpomalení, zpřítomnění či zbystření smyslů.
Ale zpátky na ten začátek. V lese jsem vyrostla. Trávila jsem tam čas s rodinou na houbách a pak s kamarády, kdy jsme podnikali nekonečné toulky přírodou, objevovali nová území, kreslili mapy, poznávali přírodu, vše zkoumali, zaznamenávali a bádali. Měli jsme mikroskopy i kroniku, hráli si na Hochy od Bobří řeky, vedli klubovnu a pořádali výpravy… jen my, děti, bez jakéhokoli dospěláckého vedení, natož svolení… vydávali jsme se na čím dál vzdálenější místa, objevovali krásy lesa i trénovali naši odvahu. Bez telefonu, bez hodinek, svobodně.
Klapka, střih, dětství za mnou, ale láska k lesu nikoli. Chodila jsem tam vždycky, když to bylo v životě náročné. Les je bezpečným útočištěm.
Klapka, střih, po smrti Honzíka. Les pro mě nabyl úplně nového rozměru. Stal se jediným místem, kde mě bylo po jeho smrti dobře, kde jsem zažívala klid i radost, zázraky, chvíle napojení i léčivé okamžiky plné uvědomění. Do lesa jsem se chodila vybrečet, les mě zachraňoval a pomáhal mi nacházet odpovědi uvnitř mě. V lese se umím ztišit a jen tak být, nic jiného najednou neexistuje. Jen jsem a cítím se lehce. A chodí mi nové a nové nápady. Tak tam běhám, fotím, chodím, dýchám, medituju a nebo s láskou pozoruju děti, jak je baví les zkoumat a jak je spadlý strom tím nejlepším hřištěm.
Klapka, střih, zjišťuju, že existují různé koncepty pocházející z různých zemí, které pracují s blahodárným účinkem lesa, že existují lesní cvičení i terapie a že je možné k podobným zážitkům, jaké jsem měla já, přivádět více lidí… protože les a jeho ticho a absolutní správnost, jednoduchost je přesně to, co většina naší rychlé a přehlcené civilizace potřebuje. A tak říkám ano tomu hlásku ve mně, který by to rád předával dále. Jdu do toho, potkávám zajímavé lidi na průvodcovském kurzu, vyzkoušela jsem vést několik lidí touto pomalou lesní procházkou a stávám se průvodkyní Lesní mysli. Juchůů, těším se na pokračování na Instruktorském kurzu, kde se jde v tématech i cvičeních ještě více do hloubky.
A teď to důležité, cože je to ta Lesní mysl? Kdo se mnou byl na procházce, ochutnal si, co tento finský koncept sebepéče a seberozvoje znamená. A kdo nebyl, může si tu počíst a třeba se v budoucnu na jednu, dvě, či více takových procházek přidá. Ony totiž nejsou jen o tom zastavení a jednoduchých cvičeníčkách. Ony nás vedou k sobě… sami k sobě… i k sobě navzájem.. k druhým lidem… skrze sdílení a společné bytí v lese… a to má podle mě opravdu kouzelnou moc… a je v dnešním světě důležité… protože lidé jsou si občas čím dál víc vzdálenější… a já tak nějak vnitřně cítím, že Honzíkova smrt mě učí lidi propojovat… a pomoci jim nalézat cestu, jak jít zpátky k sobě… skrze tělo, meditaci, sdílení, les, rituály, skrze lásku k sobě, bytí se sebou… v opravdovosti a laskavosti… Jaj, to se rozepisuju a od Lesní mysli trošku odbočuju… ale možná, že ne… možná, že je to právě příroda, která nám ukazuje tu správnou cestu… cestu přijetí a důvěry a krásy v nedokonalosti… opravdu, chvilka v lese a člověk tam vidí tolik paralel se svým životem…
Ale zpět k té Lesní mysli. Martina Holcová, která tento koncept přivedla z Finska k nám, také napsala knihu Lesní mysl. Moc doporučuju, nově i s kartičkami s jednotlivými cvičeními, která můžete nosit s sebou do lesa. Za mě pecka!
Jeden z citátů v knížce říká, že “lesní mysl je jako úsměv, který ti věnuje náhodný kolemjdoucí… tak málo a tak mnoho… ” A to se mi na Lesní mysli moc líbí… ta její jednoduchost, která kompenzuje složitý a přehlcený svět.. a její funkčnost, protože jednotlivá cvičení (nefyzického charakteru) se opírají o léčivé účinky lesa a propojují vzájemně tělo i mysl, klid i pohyb. V jednoduchosti je krása a síla. Tady to určitě platí. A když si dovolíte věnovat sami sobě ten čas, procházku v lese, les vás pohýčká, upraví krevní tlak, vyplaví endorfínky, uvolní a zklidní, hlavu vypne, probudí zvídavost, radost, přítomnost a otevře vás zázrakům… k tomu se sejde fajn parta podobně naladěných lidí, kteří s vámi rádi sdílí své myšlenky, zkušenosti a pocity a o uvolňující zážitek je postaráno… tak málo stačí a přitom je to tak mnoho …. 🙂
Určitě plánuji procházky s Lesní myslí organizovat, po novém roce se ozvu a budu moc ráda, když se spolu v lese potkáme.
