Moji milí,
dopřávám si letní pauzu (hlavně v onlinu) a užívám si obyčejně krásných letních zážitků s dětmi i bez nich, to je prostě občas potřeba pro zachování rovnováhy a klidu :).
A i když mám občas pocit, že se nic moc děje, když se ohlédnu na poslední měsíc a půl, vidím, že se toho v té neviditelné rovině stalo docela hodně… tou neviditelnou rovinou nemyslím zážitky, výlety a dobrodružství, která jsme podnikly, ale to, jaká cestička se mi pomalu ukazuje dále životem, jaká témata se objevují, co se posouvá… a to jsem v tomto směru přes prázdniny opravdu pasivní, vyčkávám, co přijde. A pomaloučku to chodí a já bych se s vámi chtěla o pár novinek dneska podělit, ať víte, na co se můžete od podzimu těšit, čeho můžete být součástí, pokud vás to láká.
Potřebovala jsem si dát odpočinek po tom všem řešení věcí ohledně knížky, křtu a předávání a posílání knížek. Popravdě ta logistika ohledně předání knížek byla docela makačka a ještě ne všichni, kteří knížku objednali, ji mají u sebe, připomeňte se mi kdyžtak prosím 🙂 a nebo ti, kteří ji chtěli objednat, ale z nějakého důvodu neproběhla platba, pokud máte o knížku zájem, posledních pár jich doma mám 🙂
Děkuju moc za nádherné a hluboké zpětné vazby, které mi ke knížce posíláte, moc si toho vážím a za každou jednu jsem velmi vděčná.
Jsem teď ve fázi, kdy přemýšlím, co s knížkou dále. Zdali dělat další dotisk… V jakém množství…pustit se do autorského čtení? Zorganizovat nějaké setkání pro lidi, kteří si prošli ztrátou blízkého? Oslovit s knihou nějaké centrum či nadaci, která se tématu smrti věnuje? Sama zatím nevím, ale vypouštím to ven, ať si mě ten správný člověk či příležitost najde 🙂
Jednou velkou novinkou je, že začínáme stavět jurtu! Teda zatím podlahu, ale jurta už je na cestě z Mongolska, takže pevně věřím, že nejpozději na konci září bude stát na svém místě v Pomezí naproti Honzíkově skále.
Na konci srpna dělám mini schůzku zájemců, kteří by rádi nabídly své schopnosti, zkušenosti a tvoření v jurtě, pokud by se někdo z vás chtěl informační schůzky zúčastnit, úplně nezávazně, dejte mi prosím co nejdříve vědět 🙂
A když už jsem u té jurty, rýsují se konkrétnější představy, co v jurtě mohu nabídnout já sama. Ostatní možnosti představím postupně až dostanou jasných obrysů.
Ale zpátky ke mě. Další velkou novinkou je, že jsem se stala mentorkou ženských meditací Mohendžodáro. Absolvovala jsem naplňující a uvolňující kurz plný ženskosti, laskavosti, plynutí, zklidnění mysli, uvolnění emocí a přizvání bláznivosti do života a pochopila jsem, že to je to, co my ženy, zavalené kupou povinností a shonem běžného života, potřebujeme a že je to to, co bych chtěla předávat dál. Proto v jurtě plánuji pravidelné ženské meditace a nejen to, rýsuje se i cesta k ženským kruhům a možná i rituálům. Tato témata mě volají už dlouhou dobu, někde uvnitř sebe vím, že to je ta správná cesta, a malými krůčky se na ni snažím vydat. Je tam okolo toho (opět) dost strachů a pochybností, které se ale učím přijímat a rozpouštět… Touha to zkusit a zvědavost, co to přinese, mě vedou dále. Takže milé krásné ženy, pokud by cesta ženských meditací a setkávání v bezpečném kruhu jurty pro vás byla lákavá, budu moc ráda, když mi dáte vědět. Zatím nezávazně, jen s projeveným zájmem… a já budu tvořit konkrétnější podobu, o kterou se s vámi podělím, jak přijde ten správný čas 🙂
Ráda bych se také vrátila k výuce angličtiny, kterou jsem dlouhá léta studovala na vysoké škole. V současném rozpoložení bych chtěla ale učit nejen angličtinu, ale do společně stráveného času vkládat také přidanou hodnotu odpočinku a uvolnění, protože lidský mozek se nejlépe učí právě v tomto stavu, nikoliv ve stresu a napětí. Proto si myslím, že výuka v jurtě která by měla být oázou klidu, a nebo třeba ještě lépe (a bláznivěji) v lese na procházce, bude krásně spojovat příjemné s užitečným. Kdyby někdo z vás potřeboval pomoci s angličtinou, měl by zájem o pravidelné lekce, konverzaci či přípravu na zkoušky, můžete se ozvat. A i na online verzi se můžeme případně domluvit 🙂
Tohle všechno jsou takové lehce pootevřené pokličky toho, v čem bych chtěla pokračovat. Taková lehká naťuknutí. Bližší informace budou postupně přicházet a nebo se na mě klidně obraťte s dotazem, ráda zodpovím, ale popravdě, spoustu věcí zatím nevím, ale věřím, že se to v pravý čas poskládá 🙂 Pro mě je důležitý do toho jít s lehkostí a radostí, aby to smysl dávalo a nebylo to zbytečně pod tlakem. Ale za vaše zpětné vazby či podněty k mým nápadům budu ráda, i to umí někdy tu cestičku hezky poskládat.
A čím dnešní příspěvek uzavřít? Možná jen krátké zamyšlení, které může udělat každý sám za sebe. Jak moc nám mysl určuje život, jak moc hodnotí a komentuje vnější svět? Jak je fajn se ve své samotě ponořit do vlastního světa, otevírat pokličky potlačeným emocím a bezpečně je ventilovat pryč? Jak emoce prožívat a nenechat je ani mysl aby vládly našemu životu? Jak se uvolnit do proudu života? Odpověď má každý z nás svoji. Pro mě je ale důležité zvát bláznivost, pohyb, uvolněnost a lehkost do života. Protože to moc osvobozuje a člověk díky tomu cítí, že opravdu žije… dokud ještě může…
Děkuji za vyslechnutí a těším se, co dalšího přijde a jak to celé dopadne 🙂 protože z mých příspěvků i z knížky už přeci víme, že “ty nejkrásnější příběhy začínají odvahou”.
