Tramtadadá. Konečně dlouho slibovaný článek. Taky jeden z nejdůležitějších. Hodně toho vysvětlí a doufám, že některé z vás nadchne. Nápadem, myšlenkou, bláznivostí, odvahou, smysluplností, snahou nést Honýho sny a myšlenky dále…Třeba někoho z vás nadchne natolik, že mi napíše, že jde do toho s námi… nebo že ví o někom, koho by to mohlo zajímat… Proto za vaše sdílení článku na sítích budu moc ráda, ať se informace dostanou k tomu, ke komu mají 🙂 Vždyť náhody přece neexistují…
Už dříve jsem psala článek o tom, jak vnímám spoustu věcí v životě v takovém kruhu. I tady tu symboliku kruhu použiji, protože tím, co vám dnes prozradím, cítím, že se nějaký kruh či cyklus uzavírá a zároveň by se tím mohlo otevřít něco nového.
Už vás trochu napínám, že jo?
Tak ještě než se do toho pustím, upozorním vás, že to nejdůležitější se skrývá na konci článku, tak tam, prosím, mrkněte. Díky a jdeme na to.
Jak spolu souvisí knížka a jurta? Nějaké tipy?
Ne?
Tak já už to nebudu natahovat a jdu vysvětlovat, i nějakou ukázku z knížky přihodím, protože když už to mám někde napsané, nemusím přeci vymýšlet nový text, i když v knížce to bude samozřejmě podrobnější.
Představme si ten kruh. Napsat “na jeho začátku” je docela nelogický, ale snad mě pochopíte, že na začátku (toho cyklu) jsem já a Honý a naše společné plány, sny a myšlenky. Opět lehce nelogicky, ale “na konci” stojí jurta. A teď vám prozradím, co je mezi tím, a jaká by ta jurta mohla být.
Naším společným snem bylo si jednoho dne postavit jurtu na (příležitostné) bydlení. Přáli jsme si být blízko přírodě. Vedle toho u nás obzvláště v posledním roce Honýho života často padlo slovo “komunita”, touha tvořit zázemí pro budování komunity. A o věcech, které nás bavili, už víte…
A teď krátké vysvětlení z knížky:
“Postupně se svým vyprávěním dostávám k tomu, čemu říkám zasetí semínek, ukázání cesty. Po Honýho smrti jsem začala věřit tomu, že Honýho duše cítila, že brzy odejde a během posledního roku se v mnohém změnilo nebo spíš prohloubilo Honýho přemýšlení o sobě, o lidech, o světě, o smyslu života, o ochraně planety i lidského zdraví. Honý šel po duchovní stránce více do sebe, hodně přemýšlel o tom, jak udělat svět lepším místem k bytí, jak vybudovat komunitu lidí podobně smýšlejících a jednajících v zájmu vlastního zdraví i ochrany životního prostředí. Během celého roku a hodně intenzivně na podzim jsme vedli dlouhé diskuze o tématech jako zdravé návyky, minimalismus, udržitelnost, ochrana životního prostředí, život v přírodě, postavení jurty a lezecké venkovní stěny, budování komunity. Slovo komunita u nás padlo mockrát a ta myšlenka se nám oběma líbila. Komunita podobně naladěných lidí, kteří sdílejí zájmy a životní hodnoty, účastní se seminářů (třeba otužovacích, meditačních, jogových,…), budují zdravé zázemí pro děti.”
………………………………………………………………………………………………………………………….
A pak přišla Honýho smrt. A pak dlouho nic…
………………………………………………………………………………………………………………………….
“A pak se jednoho dne stalo, že se mi v hlavě dočista rozsvítilo a bylo jasno. Přišla ke mně myšlenka, o které jsem neměla pochyb. Je to přece jasné. Vše do sebe zapadá. Silně jsem cítila, že bych chtěla jeho ideály naplnit a najednou se mi v hlavě spojilo několik našich myšlenek. Ano, postavím jurtu, ne na bydlení, ale jako prostor pro setkávání, vytvořím bezpečné místo, které bude moci využívat ten, jehož služby a zájmy budou s naší vizí v souladu a které učiní svět o malinko lepším místem k bytí, ať už jsou to kroužky pro děti, výuka, setkávání, meditace, jóga, ženské kruhy, workshopy, propojení generací, vzájemné obohacování a postupné tvoření komunity podobně naladěných lidí. Silně jsem cítila, jak moc Honý chtěl být inspirací a mým úkolem je nést jeho inspiraci dále a zrealizovat ji. Rozhodla jsem se, že v sobě naleznu dostatek kuráže, odvahy, času, samostatnosti i vytrvalosti, abych mohla tuto myšlenku přivést k životu. Když Honý žil, mnohdy jsem měla nápady já (co vyrobíme dětem, co podnikneme, kam pojedeme na výlety) a Honý moje nápady realizoval, teď se naše role vyměnily. Vnímala jsem, jak naše dvě spřízněné duše najednou tvoří jednotu, jak se doplňují a celé tohle přemýšlení úplně rozvibrovalo moje tělo a další nápady chodily, krásné flow. Pozorovala jsem nebe a žasla nad tím, jak mraky plující po obloze krásně zapadají jeden do druhého, jak se doplňují. Nádhera.”
………………………………………………………………………………………………………………………….
A pak vlnu nadšení vystřídaly pochybnosti a strachy. A zase radost a chuť to zkusit. A opět pocit, že to není možné. Ale nakonec jsem zjistila, že mě k té jurtě všechno vede, že to do sebe tak hezky zapadá a mé pocity z léčivých procházek přírodou i z meditací směřovaly vždy k jurtě, že jsem si řekla, že to prostě zkusím. Ale jak?
A pak mi to zase v hlavě secvaklo. No jasně, knížka. Naše knížka, kterou píšu pro sebe, pro děti, pro Honýho, pro rodinu i pro vás. Prodej této knížky by mohl pomoci zrealizovat plány na stavbu jurty a zase to celé dává smysl a kruh se uzavřel. Teda zatím ještě ne, uvidíme na jaře, až spustím crowdfundingovou kampaň na podporu knížky i jurty, zdali bude možné získat dostatek finančních prostředků. Ale já jsem (stále ještě) snílek a věřím, že se i tento sen podaří zrealizovat. Věřím, že se mezi vámi najde spousta dobrých duší, kteří tuto naši myšlenku podpoří a kterým moje činnost dává smysl.
Přála bych si, aby jurta představovala bezpečný prostor, aby byla oázou klidu a odpočinku, aby byla místem (sebe) poznání, sdílení, tvoření a vzájemného inspirování, aby v ní mohl každý být sám sebou, aby umožňovala spolu bytí a aktivity v ní nabízené, aby nesly Honýho ideály dále. Chtěla bych ji po Honým pojmenovat, aby všichni, kdo v ní budou, měli dobrý pocit z toho, že mohou být spolu, spolu v jurtě, v kruhu, spolu s Honým či s kýmkoli, kdo jim chybí. Prostě spolu a zároveň každý sám (se) sebou.
Jurtu bychom chtěli postavit v odlehlejším koutku zahrady Honzíkových rodičů v Pomezí u Poličky, přímo naproti Honýho skále, ve stínu vysokých smrků a s výhledem na Baldecké lesy. Chtěla bych, aby provoz v ní mohl být celoroční díky kamínkům na dřevo. Další detaily se vyladí až v čase, kdy bude jasné, zdali bude možné jurtu z finančních prostředků z prodeje knížky zakoupit a tento nápad zrealizovat. Já věřím, že jo a doufám, že podobných nadšenců bude více 🙂
Ráda bych touto cestou rozhodila sítě a nabídla prostory jurty vám všem, kteří tvoříte a nabízíte své služby a rádi byste tento prostor využili (jóga, meditace, zpěv, tanec, nástroje, workshopy, kroužky pro děti, ženské kruhy, rituály, setkávání, tvoření, besedy,…). Sama mám nějaké představy, jak ji využít, ale budu moc ráda, když se jurta stane živým místem, kde se budou moci scházet různí lidé, různé činnosti a vytvoří se díky tomu pestrá škála zážitků a komunita podobně laděných lidí. Komunita, kterou spojila dohromady smrt, odvaha a víra v zázraky.
Kdo se přidá? Pište, ať se může tvořit konkrétnější představa… není to závazné, snažím se rozbouřit a taky trošku podpořit nápady ve vašich hlavách a sny vašich srdcí.
Co vše SPOLU můžeme vytvořit? Jaký nový kruh otevřít?
