… a já jsem opět o rok krásnější a o spoustu zkušeností, zážitků i pocitů bohatší.
Vždycky jsem si myslela, že mít narozeniny po Silvestru je na nic. Nápady na dárky jsou po Vánocích vyčerpané a nikomu se nechce slavit. Teďka už to ale vnímám jinak. Hmotné dárky ani oslavy nepotřebuju. Ale zjistila jsem, že je to vlastně fajn, protože si můžu při jednom zrekapitulovat ten kalendářní i narozeninový rok najednou a stejně tak si utvořit vizi pro ten další. A o tom bude i ten dnešní článek a samozřejmě i s odhalením, do jakých nových výzev se letos pouštím. Pouštíme spolu? 🙂
Loni na narozky jsem hodila do placu tři výzvy a skvěle se to chytlo. Udělat na mé narozeniny dobrý skutek, jezdit se otužovat a uběhnout půlmaraton. A s velkou vděčností můžu říct, že se nám to vše povedlo:
- Od kamarádů jsem dostala sešit s fotkami, jak plní dobré skutky, píší své příběhy a přidávají podporující a láskyplné citáty.
- Jezdili jsme se koupat i ve fakt velkých mrazech a pak si užívali toho, jak sluníčko postupně s přicházejícím jarem víc a víc hřeje.
- Přes 20 lidí v týmu Běžíme za Honýho uběhlo skvělý závod na Milovech a pro mě byl tento půlmaratonský zážitek tím nejhezčím z loňského roku.
Kromě těchto výzev mám radost z toho, že…
- občas píšu – blog nepravidelně, knížku o trochu míň nepravidelně, ale vzhledem k tomu, kolika nemocemi jsme si letos s dětmi prošli, tak to neřeším a jsem ráda i za to…
- jsme uspořádali 2. Svatojánský pochod a myslím, že se opět hezky vydařil
- děti udělaly opět velké pokroky a jsou to fajn parťáci, v létě jsme společně vyzkoušeli všechny možné druhy kempování a bylo to supr a svobodné
- jsme zvládli kuchyň zrekonstruovat
- do našeho života přišli různé noví lidé a je moc zajímavý vnímat, jakou roli přišli v našem životě sehrát, čím nás mají obohatit..
Na druhou stranu je spousta věcí, které jsem chtěla zvládnout a udělat, ale nezadařilo se. Myslím, že je to hlavně tou vysokou nemocností. Chtěla sem víc do hor a na ferraty a hlavně zvládnout spoustu dlouho slibovaných návštěv. Nic neslibuju, ale doufám, že letos už to bude lepčejší 🙂
A co ten nový rok?
Nerada bych se na něco upínala, nemám žádná stresující předsevzetí, ale vizi mám a jsem zvědavá, jak se bude dařit ji naplňovat.
Pro letošní narozeniny vyhlašuju sama sobě a doufám, že i některým z vás, které to láká, následující výzvy:
- Pokračujeme v otužování – kdo se chce přidat, ať napíše 🙂
- Dobrých skutků není nikdy dost, takže i letos na moje narozky (nebo kdykoli jindy) budu ráda za sdílení jakéhokoli dobrého skutku, který jste udělali 🙂
- Jsem pro další půlmaraton – více info a přehled závodů na stránkách Běhej lesy. Pro letošní rok mají přímo na Milovech novinku – Týmovku a mě se to moc líbí, takže věřím, že minimálně jeden tým společně vytvoříme. Jde o to uběhnout ve štafetovém závodu (8 lidí v týmu) průběžně na střídačku 3 okruhy, které mají dohromady 25 km během 24 hodin. Více info tu https://tymovka.cz/ Myslím, že to bude méně náročné než půlmaraton a zároveň více srandy! Koho to láká, napište mi : )
- Jeden z Honýho snů bylo uběhnout Spartan race, měl dokonce koupenou vstupenku, která ale propadla. Takže co s tím? Já pořád nevím, zdali si na to troufám, vy jo? Nebo nějaký obdobný závod, Gladiátor race má třeba kategorii pro úplné začátečníky, kterým ani čas neměří, jen dostanou medaily za doběhnutí 🙂 Sama zatím nevím jistě, tak to hážu do placu. Když se nás sejde parta, proč ne?
A do diářů si prosím zapište 24.6. – 3. Svatojánský pochod. A pokud mě vnitřní hlas neklame a vesmír se správně pootočí, mohlo by to být moc pěkné, překvapivé 🙂
A moje osobní sny?
Dopsat knížku, postavit jurtu, svobodně cestovat, hodně se smát a míň se propadat, svobodně pracovat, vyřešit technický počítačový věci, který už dva roky hrnu před sebou, být tam, kde se cítíme dobře a lehce, hodně v přírodě, vypustit Terinku do školy a Tomíka do školky, neuvěřitelný, posouvat sama sebe k tomu, co mě baví a láká, s odvahou čelit různým překážkám a vracet se do své rovnováhy.
A přání nám všem?
Ať život plyne v lehkosti a radosti, ať je hezky prožitej, a i když to občas hodně drhne a radost chybí, je v pořádku si v tom chvíli pobýt, nechat to projít, trochu nás to rozválcuje, ale pak ať je vždycky síla zvednout se a naděje a láska ať svítí na naši další cestu. Ať máme odvahu plnit si své sny, byť jsou sebebláznivější.
