Tímhle posledním článkem letošního roku bych se ráda vrátila ještě do léta, kdy nás čekala rekonstrukce kuchyně. Vím, že asi není úplně důležité informovat svět o tom, že máme novou kuchyň, ale spousta z vás mi dala cenné rady a spousta z vás stále staví nebo rekonstruuje a třeba bude náš mini příběh malým povzbuzením. A je to další z dotažených cílů, které jsme s Honým měli, takže je součástí mojí cesty po jeho smrti, a tak věřím, že má tady na blogu své místo.
Všechny letní události, zážitky, pocity i myšlenky, které se mi honily hlavou mi ukázaly, jak velký kus cesty jsem ušla, kolik už jsme toho s dětmi i s rodinou a kamarády dokázali, co jsem se naučila, a kolik Honýho plánů a přání jsme splnili. Cítila jsem hrdost, radost i vděk. Život mi začínal dávat větší smysl a věděla jsem, že jedině cesta v souladu se sebou a v lásce k sobě samé přináší radost a lehkost. Na konci léta na mě čekal další úkol, kterým byla rekonstrukce kuchyně a podlah v bytě. Byla to taková třešinka na dortu, která mě utvrdila v tom, že pokud člověk chce, zvládne i věci, které neumí a nevyzná se v nich nebo ve kterých si nevěří.
Příběh naší kuchyně ale začal mnohem dřív než samotnou rekonstrukcí. Když jsme se v roce 2015 nastěhovali do bytu, byla tam kuchyňská linka malá a obyčejná a s Honým jsme si slibovali, že ji tam necháme maximálně dva roky a pak si postavíme novou. Chtěli jsme si ji vytvořit po svém. Jenže pak přišla všechna možná AŽ Až našetříme víc peněz. Až bude víc času. Až budou děti větší. A čas plynul…
Klapka střih a jsme na přelomu roku 2020/2021. “V novém roce už určitě tu novou kuchyň zařídíme”, honilo se nám v hlavách. Sice jsme upustili od vlastní tvorby kuchyně, ale spoustu večerů jsme strávili sezením na podlaze v kuchyni, kolem sebe papíry, tužky, počítač a sklenku vína a přemýšleli jsme, malovali a plánovali, jak by to asi mohlo být. Shodli jsme se na stylu i barvě. Po novém roce Honý stáhnul nějaký navrhovací program a začal tam tu naši novou kuchyň modelovat. Věnoval se tomu krátce… a pak… zemřel.
Klapka střih a ocitáme se v březnu roku 2022. Pochopila jsem, že jestli chci dotáhnout rekonstrukci kuchyně, nastal čas právě teď, protože když budu otálet, bude to všechno mnohem dražší. A tak jsem řekla, že teda jo, že jdu do toho. S hlavou totálně prázdnou. Měla jsem tu naši společnou představu, ale praktické info žádné. Kde to nechat udělat, s kým, jak, jaký zvolit postup, nic, opravdu nejsem úplně stavařský tip člověka a prostě se v tom nijak nevyznám.
Ale řídila jsem se tím, co mi pomáhalo i v běžném životě – důvěřuj a poslouchej svoje pocity a vnitřní vedení. A klaplo to.
Ale nebudu předbíhat.
Tak jsem zase strávila spoustu večerů sezením na podlaze v kuchyni, kolem mě papíry, tužky i počítač, často taky balík kapesníčku, protože to prostě bylo hodně smutný, ale chtěla jsem to dokázat.
Volba zdali truhlář nebo kuchyňské studio mi dala dost přemýšlení, telefonování a domlouvání a když už to vypadalo na truhláře, přišla Honýho mamka s tím, že mají příbuzného, který pracuje v kuchyňském studiu a že mi to nakreslí a se vším poradí. Tak to byla pro mě záchrana a když byl u nás poprvé doma, abychom to probrali, měla jsem moc dobrý pocit. No a jakmile odešel, koukla jsem z okna, abych si potvrdila, jestli je to dobrá volba a malý duhově zbarvený mráček přímo před oknem mě rozesmál a ujistil. Dobrá, půjdeme touto cestou.
A pak jsme ladili detaily a návrhy, měla jsem v toho člověka velkou důvěru a nechala si poradit od odborníka, za což jsem moc vděčná, protože představa, že sedím hodiny u pc a vybírám myčku nebo troubu, tak to mě hodně odrazuje. Vše šlo až kupodivu hladce a kuchyň měla být na začátku září hotová.
Klapka střih a je konec srpna, vrátili jsme se z jurty a měla jsem den na to vyklidit celou kuchyň i obývák, aby mohli nastoupit kamarádi a připravit prostředí pro novou kuchyň. Šlo to kupodivu rychle, jen to zpětné zabydlování se nám pak protáhlo na několik týdnů, ale co už. Podařilo se mi starou kuchyň přenechat jednomu pánovi na chalupu, tak jsem měla radost, že se nevyhodila, ale že poslouží dál. Bourací, elektrikářské a instalatérské práce probíhaly docela dobře, díky dědům i kamarádům za pomoc. Taky jsem měla moc šikovné podlaháře, dlouho jsem si lámala hlavu s odstínem podlahy, ale jakmile jsem uviděla jejich vzorky, měla jsem jasno.
Byly chvíle, kdy jsem vůbec nemusela přemýšlet nad rozhodnutím. Prostě ke mě přišla jasná volba. Já tajně věřím, že mi to posílá Honý. Šla jsem do toho s lehkostí a bez konkrétních představ. A ono to vždycky nějak vyšlo.
Pozvala jsem kamarádky, aby mi pomohly vymalovat, ale ve skutečnosti šlo o to prostě potkat se, bez dětí, v klidu pokecat a u toho ještě jako bonus udělat kus práce. Takže díky i vám, malířky.
Více jak dva týdny jsme kočovali dodávkou po rodině a kamarádech, protože doma to k bydlení opravdu nebylo a zase jsem cítila vděk za to, že tu dodávku máme, že se tam vejde kupa věcí a že může být kdykoli naším druhým domovem.
Klapka střih, začalo září a fakt to klaplo, podlaha hotová a nová kuchyň byla během pár dnů namontovaná. A pak už se jen ladily detaily a uklízel binec, třídily nepotřebné věci. A já, i když docela utahaná z toho zařizovaní a stěhování, jsem měla fakt radost. Že jsme to dokázali, celkem podle plánu a s fakt pěkným a hlavně fungujícím výsledkem.
Klapla střih a sedím opět v kuchyni na zemi, opět trochu brečím a zaplavuje mě pocit, že takhle kuchyň by se líbila i Honýmu, že jsem se snažila vždy upřednostnit kvalitu a funkčnost a že by to tak udělal i Honý, protože kdyby tady byl, zařizoval by a rozhodoval většinu věcí on. Já do toho přece vůbec nevidím, nevyznám se v tom. Ale kuchyň stojí a funguje a já vím, že s pomocí svých blízkých zvládnu i další kroky a úkoly, které na mě na cestě čekají. A tak děkuju ještě jednou všem za pomoc a vám všem, kteří stavíte či rekonstruujete přeju, ať to plyne s lehkostí a radostí a ať i přes všechny překážky najdete v samotném procesu zalíbení a výsledek ať vás z celého srdce těší.
A i když to tak možná vypadá, tenhle článek není tolik o rekonstrukci kuchyně, ale o tom dodat nám důvěru v proces i v sebe sama.
O tom nebát se pustit i do věcí, o kterých nemáte ani páru.
O tom věřit ve správné načasování a ve své vlastní pocity.
O tom umět si říct o pomoc a radu.
O tom, že pokud se opravdu pro něco rozhodneme, vesmír, Bůh nebo váš anděl strážný (jak si kdo to nazve) vám pošle do cesty ty správné příležitosti i lidi. Stačí tomu být otevřený.

Mějte krásný závěr roku 🙂