Léto se nám pomalu krátí, ale já jsem zatím nestačila přepnout z prázdninového režimu, i když samozřejmě školková povinnost mě trošku vrací k tomu, že už je vlastně září. Poslední týdny jsou docela fičák, probíhá u nás, jak jinak než lehce punková rekonstrukce kuchyně (a už brzo snad bude hotovo 🙂 ), takže bydlíme tak porůznu (ještě, že s námi jezdí stále plně sbalená dodávka), jsme hodně mimo počítač a online svět a nestíhám psát na blog, takže výletní články jsem letos (opět) jaksi moc nestihla, ale jeden tip dneska mám. A nejen to. Čtěte dál 🙂
Ale vlastně to nevadí. Léto bylo plný zážitků, barev, chutí, vůní, pocitů, milých setkání, přátelství, chvilek u ohně i pod širákem, na koupačkách, objevování míst blízkých i vzdálených, srandy a překvapení, náročných chvil i radosti…. spoustu zmrzliny jsme snědli a přespali na tolika zajímavých místech.. slyšeli kapely a koukali na hvězdy… brečeli i smáli se… moc jsme neposeděli, ale spoustu svobody jsme měli. A za to jsem moc ráda. Že už to spolu my tři umíme a jen tak něco nás nezalekne, že se na děti můžu spolehnout, že jsou to lumpíci, ale milující a milovaný děti a že můžeme společně zažívat takový rozmanitý léto.
Ráda bych vám napsala o našem posledním výletu, který vedl do jurty Morava přímo v Moravském krase. Já vám dneska trošinku prozradím nebo naznačím jedno tajemství, ju?
Slovo jurta bylo a je a bude (doufám) hodně důležitý. Kdo nezná, snadno dohledá více info o tomhle typu mongolského pasteveckého obydlí. S Honým jsme se do jurty zamilovali. A v posledním společném roce jsme o ní doma hodně mluvili. Že až budeme staří, postavíme si jurtu a budeme v ní bydlet… to byl takový náš sen. Pak udeřil covid a celá ta situace zesílila náš pocit být blíž v přírodě, co se týče cestování i bydlení. Přemýšleli jsme nad tím, že bychom si jurtu postavili už mnohem dříve, jako takové sezónní bydlení na léto. Ještě den před smrtí mi Honý povídal “potřebujeme být víc v přírodě” … a tím se naše diskuze opět stočila k jurtě, ale tam to zůstalo…
A pak, jednoho dne několik měsíců po Honýho smrti, mi v hlavě neskutečně secvaklo a došlo mi, co mám udělat…. všechno mi to začalo dávat smysl a celá ta myšlenka dohromady krásně zapadala. Tu myšlenku ještě neprozradím… ale její čas, věřím, že přijde. Jen poodhalím, že bych chtěla náš další společný sen dotáhnout a jurtu postavit… Kdy, kde, jak a za jakým účelem zůstane ještě na chvíli tajemstvím…
Dlouho si tenhle nápad v sobě nosím a věděla jsem, že bych potřebovala nějaký čas v jurtě strávit, aby mi to pomohlo se odhodlat k rozhodnutí ji postavit. A tak jsme s dětmi a mojí mamkou strávili tři dny v jurtě, na kraji lesa, daleko od jakékoli civilizace, jen s kadibudkou, ohništěm a pytlíkovou sprchou. A bylo to prostě parádní, mě ta jednoduchost čím dál víc baví a vidím, že přesně takový cestování nám dává vše důležité.
Koho by zajímalo více info o této konkrétní jurtě, může mrknout zde https://www.jurtamorava.cz/ , my si to našli na Bezkempu. Za nás můžeme jedině doporučit! Tím, že je to v Moravském krasu, tipů na výlety je v okolí spousta. My zavítali na zámek v Rájci, lom v Šošůvce (který teda není úplně baby friendly, ale osvěžit se tam dá), prošli jsme si skály ve Sloupu a vzpomínali na to, kde Honý lezl. Na jeden den jsme se vydali na výlet do Dinoparku ve Vyškově, což byl Terezky splněný sen, protože Elzu a princezny u nás vystřídala Tlapková patrola a dinosauři. Dinopark si děti (až na hodinové čekání na volný vláček, který vás tam dopraví) moc užili a my s mamkou vlastně celkem taky 🙂
Když se ohlédnu, kolik času jsme za léto s dětmi strávili v přírodě, spaním v dodávce, ve stanu, ve srubu, v teepee, v jurtě a už ani nevím kde, mám z toho radost. Jsem ráda, že pokračuju v tom, co pro nás bylo důležité a doufám, že bude i do budoucna dost odhodlání, odvahy a nadšení, abychom mohly realizovat další sny a přání.
Poznámka pod čarou: Je tu mezi vámi nějaký nadšenec do jurt? Kdo se trochu vyzná v jejich realizaci a údržbě a tak? Ať se mi klidně ozve 🙂
