Moji milí,
ráda bych se s vámi podělila o pár mých myšlenek, které se mi točí v hlavě v posledních dnech a které všechny spojuje jedno téma – svoboda. Ve svých příspěvcích píšu hodně o vděčnosti, o lásce i o odvaze a cítím, že dalším klíčovým tématem, které se u mě poslední dobou zabydlilo, je právě svoboda.
Věřím, že se všichni shodneme, že svoboda je jedna z nejzákladnějších a nejdůležitějších hodnot, ale zamýšleli jste se někdy nad tím, kolika různých podob může svoboda nabývat? Jak se to může lišit pro různé lidi a jak spousta lidi sama sebe zavírá do vězení a bojí se přizvat svobodu do svého života? Protože to sebou nese i velký kus zodpovědnosti… a odvahy…
Vůbec se teď nechci zamýšlet nad svobodou, kterou nám dává či nedává státní systém a celá kupa absurdních covidových nařízení, věřím, že už i tam svítá na lepší časy… Ráda bych se zaměřila na svobodu vnitřní, na ten náš vlastní pocit, který si můžeme tvořit sami v sobě bez ohledu na to, co se děje okolo nás.
Jak jsem psala minule, snažím se vědomě, řekněme rituálně, uzavřít poslední náročný rok a vstoupit do další části mého života ve své vlastní síle a svobodě. Na tuhle myšlenku mě přivedlo několik malinkatých, nenápadných podnětů, které přišly od různých lidí i z mého vlastního bytí.
- Od kamarádky jsem dostala knížku Harold and The Purple Crayon – velmi jednoduchá knížka o chlapečkovi, který má jen fialovou fixu, ale dokáže si s ní namalovat, stvořit vše, co ve svém životě chce a potřebuje. Jak jednoduché, pokud chce, může vše.
- Jeden kamarád mi napsal, že viděl upoutávku na TV seriál, který mu mě připomněl…je o dívce, která se rozhodne letět na měsíc, protože v něco věří, a tak si sestaví raketu a prostě tam letí…opět, když tomu věří a chce to, tak to prostě udělá.
- Ve stejné době se u mě doma objevila knížka od Katy Yaksha Můžeš vše, co chceš, která je celá o svobodě a o tom, že život bychom měli žít v souladu se svými přáními, sny a voláním duše.
- Velmi ne-náhodně se všechny tyhle podněty sešly po Honzíkově 1. výročí a v době, kdy jsem se rozhodla ukončit Tomíkovo kojení. I to, že už ho nekojím, beru na jednu stranu jako větší svobodu pro sebe (nejen, že se konečně trochu vyspím, ale mám i pocit, že už nemusím být pořád 24/7 k dispozici).
- S jednou mojí velmi blízkou bytostí řeším v poslední době otázku její svobody a co vlastně můžeme a nemůže dělat, jak moc brát ohledy na okolí a názory ostatních a do jaké míry poslouchat jenom svoje srdce.
A tak jak chodím běhat a trénovat na půlmaraton nebo když v noci nemám na práci nic moc důležitého, říkám si, co vše může být projev svobody a jak je osvobozující přizvávat si do života více a více svobody. Dám vám sem můj seznam pro inspiraci, určitě není konečný, to by pak byl nekonečný příspěvek, ale budu moc ráda za vaše doplnění, co znamená svoboda pro vás, kdy se cítíte svobodní?
Svoboda je
- možnost tvořit si svůj život, vědomě a aktivně
- vlastní nastavení mysli, změna myšlení, kdy jsme si v každém okamžiku vědomi možnosti vlastní volby i zodpovědnosti za naše rozhodnutí
- vědomí, že spoustu věcí ve svém životě můžu změnit nebo ovlivnit a u čeho to nejde, to je lepší přijmout
- můj vnitřní pocit, který si opečovávám a kultivuji bez ohledu na bouře zvenku
- každodenní příležitost, když se ráno probudím, změnit cokoliv mě trápí nebo nevyhovuje
- vykračovat jiným, třeba hodně neočekávaným, směrem na různých životních křižovatkách
- chovat se hodně bláznivě a mít z toho radost!
- nechovat se dle očekávání druhých, zároveň ale nikomu neubližovat
- poslouchat svůj vnitřní kompas, ať už je to duše, srdce, nějaké vyšší vedení a plynout v tom, co ladí a hladí
- zahodit všechny naučené strachy a omezující přesvědčení, co by se ne/mělo, co je ne/vhodné, jak se to běžně ne/dělá, co je ne/normální
- možnost zkusit cokoliv, otevřít se novým začátkům beze strachu, pustit se do činností, které se na první pohled zdají náročné a doplněné tisíci logickými protiargumenty, ale dávají vám smysl…pokud vás to tím směrem táhne, je vždycky lepší to zkusit a i když to třeba nevyjde podle vašich představ, nebudete litovat, že jste to nezkusili…zmizí všechna coby kdyby… a třeba je to prostě zkušenost, kterou si vaše duše potřebovala odžít, pochopit či přijmout, aby mohla pokračovat na své cestě dále
- nejlíp nemít žádné představy a očekávání, to je taky velká svoboda!
- vyjadřovat všechny své pocity, mluvit otevřeně a upřímně, být opravdově sám sebou – jako děti! Možná se to některým lidem nebude líbit a třeba se i vzdálí z vašeho života, ale ten, kdo se na vaši jedinečnou cestu chce přidat, ten si vás najde a zůstane
- být na mateřské – a i když se to někdy zdá hodně nesvobodné, děti nám visí na noze nonstop a času pro sebe je málo, věřím, že těch svobodných chvilek, ať už sama nebo s dětmi, se dá vytvořit spousta…chce to trochu úsilí a odhodlání, ale jde to. Třeba já mám pocit, že teď zvládám víc věcí než dřív, protože se tomu vzájemně s dětmi přizpůsobujeme, hledáme cesty, abych si mohla dát dvacet minut jógy, abych nemusela nic a jen se zachumlat na gauč s horkým čajem, abych měla deset minut klidu ráno v koupelně, prostě abych se z toho celého kolotoče nezbláznila 🙂 Jsou to maličkosti, ale krůček po krůčku je možné získávat více svobodného prostoru.
- nepoužívat větu “nemám na to čas”. S Honým jsme tuhle větu neměli rádi, je to taková hloupá výmluva celého zrychleného a přepodnětovaného světa, i když ji samozřejmě taky občas použiju… ale snažím se to minimalizovat. A víte co na to pomáhá? Zkuste si místo té věty říct “není to pro mě priorita”… takže když pak říkáte “cvičení pro mě není priorita, potkávat se s kamarády pro mě není priorita, psaní pro mě není priorita, výlety s dětma pro mě nejsou priorita,…” zní to dost smutně, že? Takže přeskupit si hodnoty a věřím, že čas na to, co je pro nás prioritou, se najde 🙂
- pracovat flexibilně, s chutí a nadšením a vnímat smysl a užitečnost vaší práce – tohle je pro mě obrovské téma, které si v sobě zatím přelouskávám, skládám puzzlíky dohromady a nechám se překvapit, co z toho nakonec vzejde 🙂
Svoboda je pro mě taky určitě
- pohyb a tanec
- možnost běžet lesem, zničit se v náročném kopci a nahoře si radostně zakřičet
- lehnout si polonahá do sněhu
- hodně se smát i brečet a objímat
- dělat si ze sebe srandu a občas koukat na život jen jako na bláznivou jízdu či hru
- blbnout s dětma a skákat po posteli nebo v kalužích
- sbalit dodávku a děti a vyrazit ven
Každá chvíle, kdy se zastavím, vzhlédnu k nebi a můžu říct životu “Miluju a děkuju” je nejvíc svobodná!
A teď je řada na vás, budu ráda, když napíšete, který z těchto bodů vás třeba oslovil a nebo přidejte, co je svoboda pro vás. Ráda si rozšířím obzory 🙂
