Poslední ze série děkovacích článků, kterými jsem vám chtěla přiblížit to nejdůležitější, co mě pomáhá zvedat se ze dna, hledat v životě smysl, radost a naději a pracovat s vlastními pocity a zraněními. Věřím, že mnohé z toho, co sdílím, může být užitečné i v dalších náročných životních situacích, které občas potkají každého.
Na závěr jsem si nechala to nejdůležitější – moji nejbližší přátelé, čímž myslím i své děti, rodinu a také samu sebe. Nebudu jmenovat konkrétně, koho tím myslím, protože ti lidé to doufám vnímají a cítí sami. Podobně jako jsem psala děkovací dopis mojí milé sestřičce, i vám, blízkým přátelům a rodině, bych chtěla vyjádřit svoje obrovské díky za to, že jste, že jste nás nenechaly o samotě, že se o nás staráte, že na nás myslíte, píšete, voláte, hlídáte děti, vaříte a pečete, že se zajímáte, že mě podporujete, že s vámi můžu zažít spoustu radosti a uvolnění, že si s vámi můžou děti zablbnout, že jsem s vámi mohla vyrazit na výlety, na koncert, na dámskou jízdu, na ledovou koupačku, že mi pomáháte řešit auto a střechu, že se na vás mohu spolehnout, že vím, že děti mají skvělé prarodiče a tety a strejdy, které jsou pro ně dalším zdrojem lásky a inspirace, že mě hodně objímáte, že se smějete i pláčete, že se posloucháme, že vím, že jste tu teď pro mě a že kdykoliv budete potřebovat, budu tady pro vás já ❤
Děkuju našim dětem, Terezce a Tomíkovi, protože to jsou malá chodící a smějící se ztělesnění lásky, sluníčka a rebelští andělíčci, kteří jsou pro mě obrovskou motivací se snažit a hledat další společnou cestu. Děkuju za vaše úsměvy, bláznivé nápady, lehkost bytí, radost z prkotin, za vaše společné řádění a ňuchňání se v pelíšku, které mě dobíjí, za vaše nožičky u mě pod peřinou, díky kterým uprostřed noci vím, že nejsem sama, za vaši dobrou náladu, bezprostřednost, upřímnost a bezpodmínečnou lásku a způsob, jakým se se smrtí tatínka vyrovnáváte. Děkuju za to, že jste moji malí učitelé a zrcadla, která mi ukazují, na čem je potřeba zapracovat ❤
Děkuju, Honzíčku, tobě, cítím obrovskou vděčnost za to, co jsme spolu zažili, co jsi mě naučil, za naše děti a za to, jakým způsobem mně pomáháš i nadále a vedeš mě životem ❤
A děkuji sama sobě, za to, že padám a vstávám, že se snažím, že balím bolest do lásky a posílám to smysluplné dále, že jsem na sebe víc laskavá, že už se spousty věcí nebojím, že chápu jak moje myšlení ovlivňuje moje pocity a svět, ve kterém žiju. Děkuju si za chvíle, kdy dokážu cítit opravdovou radost a flow, za chvíle kdy jednám spontánně a bláznivě, za otevřenost a upřímnost. Děkuju si za spoustu drobných krůčků na mé cestě…už tuším, kam vede…domů, k sobě ❤
“To co má skutečnou hodnotu, si nemůžeš koupit – je to láska a společnost přátel a rodiny. Majetek tě svazuje vlastnictvím, zatímco láskyplné vztahy Tě osvobozují. Přinášejí vzájemné ocenění a touhu po tom, co je nejlepší pro jednoho i pro druhého.”
(z knížky Dopisy od Boha)
