Už je to tak…s novým rokem ke mě přišel i začátek další dekády života a světě div, mám pocit, že snad i moudřím a přemýšlím, bilancuju a plánuju… jojo, to mě baví, na rozdíl od chudáka Honýho, který při chystání (až do předposledního dne) tajné oslavy jen říkal “nemám rád plánování a proč máš ty narozeniny v zimě?” Copak v zimě, ještě k tomu pár dní po Silvestru, to je úplně marnej termín, ale zase se to hezky sešlo, že člověk kromě kalendářního roku přemýšlí i o tom narozeninovým, jak je zase starší, krásnější a…vděčnější.
Pokud bych měla shrnout moje pocity z posledních pár týdnů, cítím vděčnost. A takovým malým poselstvím tohoto článku by mělo být šíření vděčnosti. Tak schválně, zastavte se na chvíli a popřemýšlejte, za co všechno v životě můžete být vděční? A nemusí to být jen hezký byt, nové auto, super mobil, titul nebo drahá dovolená.
Největší vděčnost cítím za lidi, které mám okolo sebe, a za to, jakým směrem se můj život ubírá.
A taky za ty nejobyčejnější a nejupřímnější každodenní radosti a zážitky – a že jich je na mateřské hodně. Když Terezka přijde, obejme mě a říká “maminku moc ráda”, když se omluví kočce, kterou strčila, když si pod fousy zašeptá “díky” při přecházení přechodu, když se jde sama na tajňačku vyčůrat do nočníku (protože před námi to zatím tak často nedělá), když si dáme teplej čaj po procházce venku, když si můžu vychutnat kafíčko v době odpoledního spánku a tak dále a tak dále…těch maličkostí je tolik a je moc důležitý si jich všímat a žít je, nenechat je proplout bez povšimnutí, protože ty okamžiky zmizí a nemusí se opakovat.
Jsem taky moc vděčná za to, že na mateřské můžu být a můžu si ji užívat a vidět růst ten náš malý buclatý zázrak, který je každým dnem upovídanější, zvídavější, přemýšlivější a laskavější. A jsem vděčná za to, že jsem pochopila, jak skvělí učitelé děti jsou a že nám mohou mnohé ukázat, jen je třeba mít oči otevřené. V poslední době mě hrozně baví Terezku pozorovat a učit se chápat její vyvíjející se osobnost. Mezi jedno z důležitých zjištění patří, že naše představy o tom, jaké by dítě mělo být, co by jak mělo dělat, jak by mělo spát a jíst mohou mít někdy negativní účinky a že je prospěšné se těch představ (občas) vzdát a reagovat na aktuální potřeby a rozpoložení dítěte. Už mnohokrát jsme se přesvědčili, že Terezka ví, co dělá a proč, i když naše představy mohou být jiné. Dochází pak k zbytečným třenicím a soubojům mezi představami, realitou a potřebami, a tak se učíme vycházet z toho, co reálně existuje, nebo to alespoň pochopit. A nemám tu na mysli nějaké porušování slušného chování apod, ale jde mi spíše o chápání dětských potřeb. A nebo o to, když nadšeně koupím boby, že vyrazíme na kopec, a Terezka se u toho tváří úplně nejvíc nešťastně…ale věřím, že k tomu dozraje.
Vděční jsme také za své zdraví a nový rok přímo vybízí k plánování nových předsevzetí. Nejsem ten typ, který by si napsal seznam předsevzetí, na kterých by lpěl a plnil, ale ráda si představuju, co bych chtěla zažít, uchovat, změnit, rozvíjet…a co se týče zdraví, Ježíšek naděloval kuchařky i masáže a já začínám (snad už konečně trochu pravidelně) s jógou, Honý dostal nesmeky na běhání, tak snad to trochu spravíme. A ještě to lezení, že jo, Honý 🙂
A když už jsem psala, že moudřím, moudrovatím, tak tím myslím, že už jsem opravdu pochopila, že jen já sama jsem tvůrcem svého života, že si vyšlapávám svoji cestičku a je jen na mě, jaká bude, koho a co na ni potkám a jak si tu cestu užiju. Protože přece i cesta může být cíl!
A pokud vás ještě zajímá, co se dále honí hlavou čerstvé třicítce, jsem vděčná za to, že už vím:
- že štěstí se skrývá uvnitř nás
- že když něco nezměním, mohu změnit svůj postoj k dané věci
- že jen já rozhoduju o tom, jak se cítím, co mě vytočí, jak situace vnímám
- že sebepoznání a sebeláska dávají životu hloubku
- že je důležité naučit se odpouštět
- že andělé existují
- že děti jsou dar, zázrak a požehnání
- že Honý je manžel a parťák k nezaplacení
- že obrovský pocit klidu mi přináší, když jsme všichni i s kočkou Rosie zachumlaní v posteli.
A přání do nového roku? Víc se hýbat, tančit, zpívat, tvořit, milovat, smát se a prostě žít … protože život prostě je 🙂
