Dneska odlehčeně, pro radost z dobrých skutků 🙂
Během svého Svatojánského povídání (tu) jsem říkala, že cítím potřebu dotáhnou některé Honýskovi plány, sny a ideály. Říkala jsem také, že samotný pochod je takovým odrazovým můstkem a dál se uvidí, co vyplyne. Ani bych nečekala, že jen několik málo dní po pochodu se mi naskytne příležitost dotáhnout další věc a jsem za to moc ráda, cokoliv co dává člověku dobrý pocit nebo vyloženě hřeje u srdce, je v téhle složité situaci žádoucí, protože to pomáhá…přemýšlím, jak to napsat, prostě pomáhá a motivuje k tomu snažit se dál.
A co tedy ty vlasy? S Honzíkem jsme spolu strávili téměř 13 let a za tu dobu změnil tolik účesů, až je to k nevíře. A pro každého z nás bude Honzík, Honza, Žába, Mič, Chválič nebo Honý navždy vzpomínán s nějakým z nich, zkusila jsem dohledat fotky různých střihů, mrkněte, který z nich vám k Honzíkovi pasuje nejvíce, jak si ho vždycky připomenete?
Ale proč to celé píšu….Honzík chtěl už několik let vyzkoušet, jaké je to být dohola… Ale možná neměl dost kuráže a asi se obával i mé reakce a tak se to dlouho odkládalo…ale nakonec se mu to přece jen splnilo. V polovině listopadu přišel na to, že má ten svůj culík už dost dlouhý na to, aby ho mohl věnovat na výrobu paruky pro onkologicky nemocné děti a protože byla v té době kvůli covidu zavřená kadeřnictví, ujaly jsme se nůžek a holícího strojku společně s Terezkou. Vznikl z toho srandovní, odvážný večer, Terezka zářila štěstím, že mohla taťkovi holit hlavu a já s obdivem a omluvou uznala, že je to krásnej chlap, i když je úplně dohola. Omylem si nastavil špatně strojek a v dobré víře, že to má na 3mm si s tím jezdil po hlavě a jak se pak podivil, když zjistil, že to bylo nastavené jen na 1mm. Nevadí, všichni jsme byli s výsledkem spokojeni. Asi jste Honýho takhle skoro neviděli, venku zima a hlava pod čepicí a stejně těch setkání kvůli covidu moc nebylo, tak aspoň tady.
Bohužel se vlásky, které onkoláčkům poslal, během přepravy zacuchaly a nedaly se použít. Mrzelo nás to, ale co se dá dělat. No a teď se dostávám i k sobě, potřebovala jsem trochu zkrátit vlasy a najednou mě napadlo, proč bych je zkracovala trochu, když je můžu zkrátit hodně, poslat je taky, udělat někomu radost a zvednout sebevědomí a vlastně tak dotáhnout Honzíkův záměr? Srdce zaplesalo a nebylo pochyb, že jdu do toho. Sice mám teď účes ala rozčepýřené kuřátko, ale s paní kadeřnicí jsme se shodly, že teď je přednější pěkně ustřiženej a dlouhej culík, že účes jde stranou a že třeba za 3 měsíce, až to trochu doroste, z toho zkusí účes vykouzlit. A mě to neva, hlavu mám lehčí a pocit pomoci druhým příjemně hřeje. Můžu vřele doporučit 🙂
