Možná až zbytečně dlouhý název článku, ale snad by měl být vystihující. První článek o Bytí a žití je takovou směsicí mých pocitů, úvah, poznatků, přání…Na mateřské se toho totiž hodně změnilo…přibyly pocity, které člověk nezná, myšlenky, kterými se dříve nezabýval, a změnil se i žebříček priorit a hodnot. Pohledů na mateřství je spousta a já patřím k těm, kteří mateřství vnímají jako nejkrásnější období života, období, které dává smysl, přináší obrovskou radost a drobné zázraky každý den, období sebepoznání a prostého bytí a žití života. Věřím, že děti si nás, rodiče, vybírají a že k nám přicházejí z různých důvodů, aby nás mnohé naučili, aby nám umožnili lépe poznat sami sebe, aby nás zastavili, aby nám vrátili dětskou duši, radost z maličkostí a žití v přítomném okamžiku. Všechny tyto důvody poznávám s naší Terezkou. Dříve jsem se snažila stíhat tisíc věcí, být hodně výkonná, moc neodpočívat, prostě makat a nezastavit se. Terezka svou téměř nezastavitelnou rychlostí a energií mnohé z toho připomíná, a tak se snažím ubrat, odpočívat, zpomalit, nespěchat. Odráží se to i na Terezce.
Ačkoliv jsem sama učitelka, nebojím se říci, že nejlepšími učiteli jsou naše děti. Mateřství je pro mě díky Terezce i většímu prostoru pro přemýšlení cestou sebepoznání, které je důležité pro jakoukoli formu té dobré, prospěšné sebelásky. Moc hezky je o tom psáno v knížce Musela jsem zemřít a zabývá se tím také Lucie Harnošová ve svých kurzech zaměřených na Alchymii ženy. Z vícero různých zdrojů se ke mě téma sebelásky dostává a myslím, že je velmi důležité pro každého, vždyť každý sám za sebe je tím jediným člověkem, s kterým trávíme každou sekundu života. Pouze člověk, který si cení sám sebe a má se rád, může úctu a lásku posílat otevřeně dále.
Z tohoto důvodu si myslím, že pro každou mamku na mateřské je ohromně důležité, aby okolí pomohlo a každá žena měla čas na sebe, na odpočinek, na jiné myšlenky, na aktivní pohyb venku. To je totiž největší dobíječ baterek či restart, chcete-li, a pak jde opět všechno mnohem lépe. Děti odráží naše pocity, strachy a nálady, a také proto by se člověk měl věnovat sám sobě.
Mateřství pro mě také přestavuje pocit naplnění a správnosti, možnost být tady a teď se svým dítětem. Možnost užívat si vody v řece, házení kamínků, přehrabování hlíny, radost z každého prdu (často doslova:), svobodu být tam, kde je nám dobře.
První rok na mateřské byl náročný, protože jsem ještě, bláznivá, dodělávala doktorát. V té době jsem v hlavě neměla takovou svobodu, ta myšlenka na školní povinnosti a psaní závěrečné práce mě pořád strašila a připomínala, že bych měla něco dělat. Tohle období je naštěstí už skoro dva měsíce za mnou a já si plně užívám tu volnost. Konečně je více prostoru pro vaření, cestování, čtení, focení, toulání se venku a psaní blogu. Blog beru jako formu seberealizace, jako zápisníček i deníček, jako prostor pro sdílení, propojování a inspiraci.
Blog by měl být i připomínkou našich myšlenek a zážitků, ať již na stará kolena nebo v těžkých a náročných chvílích. Je třeba si uvědomovat, že je lepší se soustředit na to hezké a dobré, protože Vesmír nám tu pozitivní energii vrátí. Stále častěji si začínám uvědomovat, že všechno se děje z nějakého dobrého důvodu, že vše je, jak má být, i když je to pro nás složité. Je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Vždy máme možnost volby. Je pro mě důležité hledat důvody, proč se věci dějí a čím nás to má obohatit.
Tento příspěvek je takovou úvodní vlaštovkou. Ukázal úvahy, které se mi točí v hlavě, a nastínil směr, jakým bych se chtěla ubírat do budoucna. Věřím, že se určitě objeví i články a příspěvky, které budou tyto úvahy prohlubovat a obohacovat. A nebo tu prostě budeme moci sdílet momentky z každodenního života, minipříběhy maličkostí či radosti dětské i dospělé duše. Tento přehled je pro mě takovým odrazovým můstkem… tak hurááá do života 🙂
