Dneska mám pro vás příběh…je opravdový, ale o zázrak v něm není nouze…a i dobrý konec má, ale víc teď neprozradím, pohodlně se uvelebte a čtěte dál 🙂
Honzík s Maruškou občas přemýšleli o tom, že by si nechali udělat tetování. Honzíkovi se líbil motiv hada nebo stromu života vytetovaný na jeho svalnaté hrudi. Maruška si tím svým nebyla moc jistá, má ráda kočky, ale to se jí nezdálo jako něco, co by chtěla mít na těle třeba celý život. Měla pocit, že ten obrázek musí mít hloubku. A tak oba občas přemýšleli a přemýšleli a tetování se odsouvalo na “až pak”….A nestihli to spolu a Maruška už to odsouvání nemá ráda a vidí smysl v tom dotáhnout Honzíkovi plány.
Co se tedy muselo stát, aby si tetováním nechala zkrášlit ruku?
Poslouchejte dále. Po Honzíkově smrti si Maruška prošla spoustou náročných dní a krizí, nedokázala v klidu ustát situace, nad kterými by běžně mávla rukou a neměla sílu cokoliv řešit. A tak se jednou, ještě byl sníh a mráz, stalo, že měli odjet na několik dní k rodině, ale auto naložené všemi věcmi nestartovalo…Maruška se nenechala odradit, vše přenosila do dodávky, kterou v té době ještě nikdy v zimě neřídila, přestěhovala tam batohy, kočku, děti, sedačky a celá upocená, ale odhodlaná to zvládnout, vyrazila na cestu. Zvládli to, dojeli k sestře, ale cestou usnul Tomík…Maruška se snažila držet přesvědčení, že ho šupne do kočáru a chvíli se projde, urovná si hlavu, ale Tomíka ten přesun dost naštval, brečel a v kočáře za žádnou cenu usnout nechtěl. Půl hodiny se ho Maruška snažila uspat, bezvýsledně a tato pidi maličkost odstartovala Maruščino nahromaděné zoufalství a bezmoc spojené s Honzíkovou smrtí, a tak chodila s křičícím kočárkem dalších x minut, jen aby se mohla sama vybrečet…nic jiného ani nešlo dělat. A když se v největším zoufalství obrátila k nebi s otázkou “proč?!”, jakoby ji něco náhle zastavilo. Podívala se na zem a tam uviděla…
…toto…
Kousek zkrouceného drátu. Ale takový ještě nikdy neviděla. Vy snad jo? V tu chvíli jí tekly slzy vděčnosti a její srdce zalil najednou pocit klidu. Maruška děkovala za láskyplné srdíčko, které našla uprostřed silnice přesně ve chvíli, kdy to potřebovala. Díky tomuto znamení se mohla trochu uklidnit a když si ho večer prohlížela v posteli, měla pocit, že kromě srdce ji ten drátek připomíná i pokroucené tělo hada. V tu chvíli si byla jistá, že to je to tetování, které má hloubku! Že to je ono!
A přesně takové okamžiky Marušce vlévají radost do života, přináší svobodu v rozhodování, spontánnost a nádech bláznivosti. A díky takovým zážitkům věří, že se její život vydává na cestu…a že náhody v žádném případě neexistují…
A jak příběh končí?
Tetování je tam, kde má být, Maruška je spokojená a aby zvládala různé náročné situace, doplnila srdíčko o nápis, který najdeme i na Honzíkově skále, jednoduše “all you need is love”.
A protože Honzíkovy nejbližší holky drží spolu, užily jsme si tetovací akci ve třech a já jsem na nás pyšná, že jsme dotáhly společně další z Honzíkových plánů.
