Pro mě je tento příspěvek moc důležitý, takže jsem si dobu lámala hlavu s jeho názvem, ale výstižnější jsem nevymyslela. A celkově dnes asi zvolím kratší a jasně znějící věty, které mi pomohou vyjádřit můj záměr.
Začínám psát knížku. Pro Honzíka, pro děti, pro sebe. Pro nás všechny, kterým Honzík chybí. Pro ty, kteří jste ho znali málo, ale tušíte, že by vám náš příběh mohl něco přinést. Pro kohokoli, kdo věří v lásku a zázraky.
Spousta věcí v mém životě ztratila pevnou půdu pod nohama a když jsem se dostala z nejhoršího pocitu, že nic na světě nemá smysl, věděla jsem, že musím tu knížku napsat. Byl ve mně najednou tak silný pocit a potřeba, téměř jistota, věděla jsem, že to potřebuju udělat. Myslím, že vím, od koho ten pocit přišel.
Od člověka, který věděl, že napsat knížku bylo mým snem už v dětství, kdy jsem ťukala první řádky na mamčině starém psacím stroji a pak na taťkově dnes už historickém počítači. Od člověka, který věděl, že mám v hlavě představu, jak píšu knížky v dřevěné chaloupce s velkým psacím stolem u okna s výhledem na jezero. Od člověka, který mi byl oporou při psaní všech závěrečných prací při studiu a který mi vnukl myšlenku psát tento blog. Ano, víte, od kterého člověka ❤
Proč bych chtěla knížku napsat?
💜 Honzík chtěl být inspirací pro lidi, které má rád.
💜 Smyslem života pro něj bylo tvořit. A pro mě taky. Ať je to, co je to.
💜 Psaní mě bavilo vždycky a teď je to pro mě i taková forma terapie.
💜 Mám silnou potřebu uchovat co nejvíce vzpomínek na tátu pro děti. Abych jim jednou tu knížku mohla darovat.
💜 Myslím si, že naše společná cesta v životě i po smrti má v sobě spoustu hezkého, co stojí za to uchovat a sdílet.
💜 Náš vztah pro mě byl vždycky pohádkový, svatbu jsme slavili v pohádkové vesničce a nechtěla bych, aby to celé skončilo tak smutně. Jako se vše týkající Honzíkovi smrti snažím zabalit do lásky, věřím, že i poselství té knížky může přinést útěchu a naději.
💜 Zázraky v životě se dějí a já bych se o některé z nich s obrovskou vděčností ráda podělila s lidmi, kterým by mohl náš příběh pomoci.
Z kraje října by Honzík oslavil 32. narozeniny. Asi měsíc před tím jsem si v hlavě ujasnila, že to je ten den, kdy myšlenku na napsání knížky přestanu jen nosit v hlavě, ale že už přichází čas na první krůčky k její realizaci. Přála jsem si, aby začátek psaní byl spojen s Honzíkovými narozeninami.
A víte, co se mi zdálo nad ránem v den jeho narozenin? Že jsme jeli všichni čtyři dodávkou na výlet do Švýcarska a Honzík moc chtěl, abych už tu svoji knížku konečně vydala (nevím teda o čem byla), ale tak moc mu na tom záleželo, že mi zastavil v tiskárně někde ve Švýcarsku, vzal si děti a ať si to vyřídím. Mezitím co se knížka tiskla, mě nějaká paní vzala k ruletě, ať si zatočím a na kterou kartu padne šipka, že to bude vypovídat o budoucnosti knížky. Ruleta se točila, zpomalovala, už to vypadalo, že se zastaví na kartě Láska, pak se ještě posunula na kartu Kámen a nakonec se zastavila na kartě Naděje. Zdá se vám to jako dobrá náhoda? Mě už ani ne, vnímám to jako potvrzení shora, za které jsem moc vděčná.
V den Honzíkových narozenin jsem si sedla zachumlaná do deky ke skále a pustila se do prvních řádků. A i když bych mohla mít radost, že jsem s tím začala, tíha prvních narozenin bez Honzíka byla veliká. To prostě hlava nepobírá a stále se ptá proč. A tu bolest je potřeba pustit a nechat ji plynout, přijmout ji a zpracovat. A aby se hlava uklidnila, jeli jsme potom vylézt ferratu do Víru, abychom si mohli být o trochu víc blízko, s Honzíkem, i spolu navzájem, děkuju Martinko a Věru.
A i když jsem úplně na začátku a jsem spisovatelský amatér, o psaní a vydávání knížek toho zatím moc nevím, ale nevadí mi to. Cítím, že je to správná cesta a věřím, že mi život přihraje ty pravé lidi, rady a možnosti. Pokud máte kdokoli cokoli, co by moji snahu posunulo o kousek dále, nebojte se napsat 🙂
A poslední novinka na závěr. Blog má už i svoji stránku na facebooku, ať je to všechno přehlednější a systematičtější, koho z vás láká sledovat nebo sdílet dále naše cesty, jste srdečně vítáni tu https://www.facebook.com/zivotprosteje
“Skoč, křídla roztáhneš cestou.”
