Minule jsem slibovala, že budu psát o Wimu Hofovi a mém “vztahu” k jeho metodě, tak tu to je, ale ještě než se do toho pustím, krátký úvod prosím.
Mám v hlavě takovou představu – dát dohromady pár příspěvků o tom, co mně pomáhá, drží a otevírá nejen oči, ale hlavně srdce a vede mě po lépe schůdné cestičce. Vnímám to čím dál silněji, jak každý z nás máme každé ráno volbu, jaký bude náš den, kam soustředíme pozornost a co díky ní roste a kde to naopak drhne. A protože Honzíkův odchod je tak strašně nepředstavitelný a bolavý, vím, že ta cesta dolů by byla strašně snadná, nic nedělat a poddat se tomu. Ale já to prostě nechci a nemůžu a něco ve mě volá po tom, se snažit…však víte z minule… a jsem za to moc vděčná a hrozně ráda bych svojí zkušeností pomohla třeba i někomu jinému. V poslední době vnímám v širším okolí tolik smutných událostí, zdravotních problémů, náročných situací a složitých vztahů mezi lidmi, že pořád přemýšlím, co se nám to snaží říct… co se máme naučit…? A jak z toho ven? Ráda přispěju svojí troškou do mlýna hledání radosti, klidu a lásky.
Původně jsem tyhle příspěvky chtěla pojmenovat “Moje antidepresiva”, ale nějak mi to nešlo přes pusu… A jelikož mně strašně pomáhá psát si mini deníček vděčnosti, tak mi dává smysl tohle pojmenování, protože zvědomování věcí, zážitků a lidí, kterým můžeme být vděční, je hodně léčivé 🙂
A poslední úvodní vysvětlovačka. Už několikrát jsem zmínila, že mám silnou potřebu dotahovat, co Honý chtěl udělat, ale nestihl. A právě Wim Hof a můj závěrečný návrh jsou jedním z nich. Tak směle do čtení!
Myslím, že Wima Hofa už dneska není potřeba moc představovat. Ledový muž, který svými výkony předčil mnohá tvrzení vědy a pokořil řadu světových rekordů. Jeho metoda spočívá v praktikování 3 základních pilířů – otužování v ledové vodě, dýchací cvičení a práce s myslí. Pokud vás zajímá více, google ví.
O Wimovi jsem se dozvěděla loni na podzim právě od Honzíka, kterého, na rozdíl ode mě, lákalo otužování vždy. Jen tak pro srovnání, Honý doma chodil v kraťasech, případně i tričku, mně vyhovala trička aspoň dvě, teplé ponožky jako základ a případně i chlupatá vesta nebo roztopený krb. Honý měl rád studené sklepy a chlad ve skalách, já vyhřívačku na slunci. Ale zase na druhou stranu, abych nebyla taková poseroutka, koupání v horských řekách a jezerech pro mě bylo top vždycky 🙂
No každopádně, náš plán po novém roce byl začít se koupat venku, což jsme spolu nestihli… a tak moje první cesta 2,5 měsíce od Honzíkovi smrti, po období absolutního prázdna a pasivity, vedla právě k ledové vodě. To, co mi dávalo největší motivaci, byl fakt, že Wimův osud se podobal mému. Jeho manželka zemřela a on zůstal sám se čtyřmi dětmi a ze dna se vyhrabal právě díky otužování a dechovému cvičení. Jeho knížka (vřele doporučuju) byla první věc, do které jsem se začetla a věděla jsem, že to musím zkusit. Začínala jsem ledovými sprchami, ale ne postupně ubírat teplotu, rovnou na nejstudenější, protože jsem se potřebovala probrat k životu. 2,5 měsíce jsem ani nevěděla, že mám tělo, byla jsem úplně odpojená, bez zájmu o to, jak se v něm cítím, co jím a jak mi je… A víte co se stalo po první, asi 15 sekundové, sprše v ledové vodě? Začala jsem se smát a cítila jsem, jak se mi v těle pomalinku rozproudil život, že se vracím zpátky sama k sobě. A ten pocit byl tak silný a návykový, že teď už si nedovedu život bez ledové vody představit. Hlavně v prvních měsících jsem odešla do ledové sprchy kdykoli, kdy jsem začínala cítit krizi. Asi tři týdny po začátku mého otužování jsme jeli poprvé na koupačku ven, do Borové na koupálko a i když byla už půlka dubna, sněhu bylo stále dost. A ten pocit bytí v ledové vodě v zasněženém lese byl tak skvělý a jsem moc ráda, že mám tak skvělé parťáky, že jo Marti, Kubi, Věru, Vydrísku a Ájo 🙂
Druhý pilíř – dechové cvičení – je pro mě možná ještě více fascinující než ledová voda, protože během velmi krátké chvilky pomocí jednoduché série nádechů a výdechů je člověk schopen dostat se do tak příjemného, intenzivního a léčivého stavu. Po mém prvním dechovém cvičení jsem psala ségře, že to musí zkusit taky, že je to pro mě po porodu 2 dětí nejintenzivnější zážitek… když to takhle píšu, tak mám pocit, že bych mohla s Wimem navázat nějakou placenou reklamu 🙂 Já to dechové cvičení vnímám jako cestu k sobě, ke své podstatě a duši, která mě pomáhá zpracovávat bolest a strach a posiluje vůli, lásku a odvahu. Také je to prostor pro absolutní zklidnění, přeci jen hluku si během dne s dětma užiju až až…a do toho všechny ty myšlenky v hlavě… tady prostě nejsou, je jen bytí a intenzivní pocity po celém těle.
Třetí pilíř je o nastavení mysli a to jsem vlastně naťukla už v úvodu…Je to o celkovém životním postoji i o síle mysli, když už jste v tom ledu. Mě pomáhají různé afirmace, kterými se ubezpečuji o tom, že jsem skvělá, že to zvládnu, že je to léčivé a že mě to vrací k životu. A funguje to i u mě, u člověka, který rád vrstvil spoustu kusů oblečení a rochnil se v horké vaně. To se mi díky Wimovi změnilo a jsem za to ráda, i u dětí mě opustily lehce přehnané tendence řešit, jestli nemají náhodou studené ručičky a nejsou málo oblečené.
Tak to je ve zkratce Wim Hof a já. Hodně mě mrzí , že jsme to nezažili s Honým spolu, ale vždycky mu z ledové koupele aspoň zamávám a věřím, že je pyšný, jak se překonávám.
A víte, co je mým závěrečným návrhem? Pojďme mu z té ledové vody mávat společně 🙂
Koho to láká, pojďme se sházet pravidelně na koupačku v Borové na přírodním koupálku, je tam hezky, pro děti lanový park a můžeme se potkat, prohodit pár slov, udělat něco pro sebe, najít klid a pevné zdraví, radost a sdílení.
Můj osobní cíl je jezdit alespoň jednou týdně co nejdéle nebo celou zimu? Kdo ví… navrhuju čas neděle 10 hodin, kdo může a chce, přijde, kdo ne, tak ne… a nic se neděje, prostě úplně svobodně, nepředpokládám, že mně to vyjde každý týden v tento den, známe ty podzimní rýmičky, ale třeba se tam potkáte s někým jiným a nebo si naopak užijete tu samotu lesa.
Úplně volně, svobodně, bez závazků a domlouvání se. Třeba nám tu vznikne komunita otužilců, jak o tom Honý na podzim hodně mluvíval.
Koho tam potkám tuto neděli?
PS: Nevím, jestli v lezu do vody, ještě léčím rýmu, kvůli které jsem začátek této akce odkládala o měsíc, protože se nám to s dětmi táhne od začátku září. Ale kdyžtak budu fandit 🙂
