Má milá sestřičko,
dneska, při příležitosti tvého svátku, Ti píšu tento dopis, ve kterém bych Ti chtěla sepsat, co už jsem se Ti mockrát snažila říct a co opravdu silně cítím, aby jsi věděla, jak moc si Tě vážím a jak jsi v mém životě důležitá.
A proč to píšu takhle veřejně? Stejně jako ostatní příspěvky, věřím, že i tento bude moci inspirovat a povede k zamyšlení o tom, kdo je pro vás ve vašem životě spřízněnou duší, andělem strážným nebo prostě moc důležitým, milovaným člověkem a nemusí to být jen partner či partnerka. Možná že takového člověka u sebe máte, jen si to třeba nedáváte dost často najevo….a proto třeba dneska je ten správný den někomu poděkovat, obejmout ho, pochválit nebo říct, jak moc pro vás znamená.
Když pominu dětské pošťuchování a bitky a puberťácké hádky o oblečení, máme spolu krásný vztah, který byl od jakživa silný a pevný. A za těch 30+ let toho ustál už hodně. Vždycky jsem se cítila jako starší ségra, která tě chce chránit, ukazovat ti možné cesty, být ti inspirací, vyvádět tě z komfortní zóny (vzpomeňme si na lezení a kola v Itálii 🙂 a podporovat tě v plnění tvých snů. Myslím, že s přibývajícími dětmi, které se nám během čtyř let narodily, jsme si obě prošly proměnami a staly se z nás rovnocenné parťačky, které ví, že si spolu můžou povídat o všem, pomáhají si řešit problémy, stěžují si, jak ty děti špatně spí a jí moc a nebo zase málo, a můžou si být jedna pro druhou oporou.
V posledních sedmi měsících mého života ale slovo opora nabylo úplně jiných rozměrů a proto Ti dneska píšu. Celý dopis ber prosím jako jedno velké DĚKUJU a OBDIVUJU a MILUJU!
Vím, že Honzíkova smrt tě moc zasáhla, protože je pro tebe skoro jako brácha, který tě má moc rád a ty jeho. Způsob, jakým se s tím vyrovnáváš a jak se to snažíš přijímat, jak moc se ti změnil život a pohled na problémy je pro mě inspirací. Procházíš, stejně jako já, velkou proměnou hodnot a myšlení a jsem moc ráda, že jsme v tom spolu, že se souznění našich duší prohlubuje nebo ještě více ladí?
Když se teď ohlédnu na začátek tohoto roku, vzpomínáš si na naši novoroční vycházku a andělíčka, kterého jsi mi pak dala k narozkám? Nejsem pověrčivá, ale jako kdyby to byla předzvěst toho, jaký rok nás čeká…kdo by to ale tušil…
Za těch 7 měsíců jsi při mně stála ve všech náročných situacích. V ten tragický večer jsi mně držela při životě, starala se o děti, přespala u mě v posteli a dodávala jsi mi víru. Držela jsi mě za ruku při posledním rozloučení. Zvládala jsi se postarat o všechny naše děti a dávala mi prostor pro pláč a smutek. Vždycky jsi pro mě měla vlídné a povzbudivé slovo. Viděla jsi ve mně víc než já sama v sobě. Stála jsi při mně, když jsme Honzíkův popel ukládali do země. Vždycky si na mě najdeš chvilku a umíš mi poskytnout pohled z jiného úhlu, umíš mě hladit slovy. Chápeš, že se někdy potřebuju topit na dně, abych pak mohla zase pomalinku stoupat. A stále věříš, že tu bolest dovedu přetavit v lásku a pomáhat dál. Děkuju.
Díky tobě jsem také několik měsíců po Honzíkově smrti pochopila, že můžu opět zažívat takovou tu opravdivou radost a smích. To je ten náš první, po mnoha letech, společný den – jen my dvě, bez dětí. Do té doby jsem si nedovedla představit, že bych se mohla někdy smát jako dřív, za břicho se popadat a cítit se tak lehce. Ale série našeho ledového koupání, obrovského hamburgru, zapomenutého zákusku a tvé péče mi ukázala, že se s tebou můžu cítit podobně dobře jako dřív, jako s Honým. Pro mě to byl průlomový den a od té doby jsem si radost začala zvát po maličkých krůčcích zpátky do svého života.
Jsem vděčná, že s tebou můžu mluvit o čemkoli, kdykoli, opakovat to pořád dokola, utápět se a ukazovat ti svoje malé úspěchy a pokroky. Děkuju ti za tisíce řádků napsaných na Whasupu během nejnáročnějších chvil. Děkuju za každé tvé obejmutí, upřímný pohled do očí, úsměv, povzbuzení a nejvíc hladivá slova. Nikdy jsem nevěděla, jak krásně umíš člověka uhladit tím, co říkáš a píšeš. Nepřestanu být vděčná za to, že tě mám po svém boku a za to, co jsi pro mě udělala a stále děláš v nejnáročnějším období mého života. Jak sama víš, jsi můj anděl strážný tady na Zemi a jsem za to moc vděčná.
Milá sestřičko, a to přání k svátku? Jsi nádherná, silná, odvážná, přemýšlivá, laskavá, ochotná, upřímná, opravdová, milá, samostatná, moudrá a přátelská žena, jsem na tebe moc pyšná a přeju ti, aby jsi ve svém životě vždy nacházela lásku, radost z maličkostí, otevřené srdce, dobré zdraví, vděčnost a rovnováhu a aby jsi se měla ráda přesně taková, jaká jsi. Protože jsi skvělá!
PS: A doufám, že ti to veřejné vyznání lásky nebude vadit, ale láska se má šířit dál a ty to víš, viď? A já nemůžu jinak než sem dát malinký kousek tvé whasupové konverzace, protože to tak krásně podtrhuje to, co píšu:
“V každé tvé tmě se snažím najít světýlko, jiskřičku naděje, větvičku, které se dá chytit a budu to tak dělat, dokud to bude potřeba. Ta tma je děsivá, ale je v pořádku. Musíš si jí projí, jinak to teď bohužel nejde a já ti na tu černočernou tmu budu svítit a naši a Chválovi a všichni kamarádi taky a časem ta tma začne šednout a světlat.”
