Patřím k těm lidem, kteří mají rádi všechna roční období, protože každé je jiné a jedinečné a přináší sebou odlišné pocity, nálady a zážitky. Mám ráda zdobení a tvoření spojené s každým ročním obdobím a taky plánování a bilancování. Píšu si taková svá přání, cíle i povinnosti pro každé období a pak si ráda v hlavě hodnotím, co šlo a jak.
Nejtěžší je pro mě ale rozloučit se s létem. Naštěstí jsem si letos léta užila dost, hodně jsme cestovali, byli jsme pořád venku, sbírali jsme všechnu úrodu u babiček i v přírodě, zavařovali jsme marmelády i přesnídávky, užívali si vody, písku, sluníčka a volnosti. Dovolená nám končila v září a já jsem si řekla, že to pro mě bude takový mezník, že až se vrátíme, tak se naladím na podzim. A krásně to vyšlo. Poslední ráno na dovolené bylo chladné a propršené, mlhavé a podzim doslova visel ve vzduchu (a díky tomu se nám už zachtělo domů do teplíčka).
S radostí jsme si ještě užili babího léta a teď s těmi chladnějšími dny už u mě naplno nastupuje chumlací podzimní nálada a strašně ráda se věnuju tomu, co pro mě k podzimu neodmyslitelně patří.
Kaštany a šípky.
Úroda od babiček ze zahrádky – rakytník, dýně, jablíčka a hrušky řepa a vlašské ořechy.
Kabát, pletená šála i čepice a na doma teplé ponožky a chundelatá vesta (tento můj pocit vůbec nesdílí Terezka, která poslední dobou při každém převlékání lítá po bytě a křičí “nahatá, úplně” a není to moc lehké ji navléct do teplého oblečení – asi se ještě s odchodem léta nevyrovnala).
Svíčky, svíčky, lampičky a lucerničky a vonné esence. Za celé léto si svíčku nebo aromalampu skoro nezapálíme, ale teď už to jede 🙂 Je to tak konejšivé a pocitová teplota je hned vyšší.
Zapálený krb. Není nic lepšího než přijít vymrzlí z venku a sednout ke krbu s meduňkovým čajem. A Rosie miluje válení se před krbem.
Teplé, husté polívky. Nejlépe k večeři, k tomu není co dodat. A taky koláče.
Houby, ale těch jsme letos zatím bohužel moc nenašli, ale mě stačí i ta procházka v lese.
Pouštění draka (a Ladovské obrázky, jak kluci pečou brambory na poli).
Barevné listí a procházky (v něm).
Obracení se do sebe sama, vnímání přírody a hledání klidu, příprava na zimu, respektování těla i mysli, zpomalení.
Při mé podzimní chumlací náladě mě i psaní tohoto “seznamu” přijde konejšivé a uklidňující. Podzim je prostě krásný, hraje všemi barvami a každé počasí, slunečné i propršené, má něco do sebe. Minule jsem v obchodě prohodila pár slov s cizí paní, která (po prvních dvou chladných dnech) prohlásila, že to je strašný tohle počasí a období, už aby bylo jaro. Upřímně mně jí bylo líto. To bude jako půl roku mrzutá jen kvůli počasí? To je přeci hloupost, svalovat špatnou náladu na počasí, jako vždy platí, že nejlepší je mít mysl dokořán otevřenou a pozorovat svět zblízka a radovat se každý den z maličkostí 🙂 A nečekat na až….
