Zprvu krátké představení. Jsme čtyřčlenná rodinka (včetně kočky Rosie ) , která si pořídila dodávku, zútulnila ji a vyráží na cesty, a rozhodli jsme se psát tenhle blog. Jednak je to náš deníček, díky kterému si uchováme naše zážitky, a jednak bychom rádi inspirovali ostatní tím, kam se dá vyrazit a co je s dětmi možné podniknout. Blog nebude jen o cestování, rádi bychom psali o dalších věcech a aktivitách, které máme rádi a které by mohly být užitečné někomu dalšímu. Nás samotné inspirují další lidé a myslíme si, že je moc důležité v dnešní uspěchané a bláznivé době zpomalit, žít tady a teď a když je to možné, využít těchto technických možností a s jejich pomocí šířit dál do světa dobré myšlenky, milé nápady a jistě velmi poučné historky z cest, které by mohli ostatní rodičům cestovatelům ulehčit plánování výletů a aktivit s jejich ratolestmi. Život prostě je a jako takový se učíme ho brát a věříme, že hlavně my sami jsme jeho tvůrci a umělci. A náš blog je prostě o nás, o životě s dětmi, o tom být sám (se) sebou, o cestách a o tipech na kliduplné i dobrodružné činnosti.

A kdože tedy jsme?

Já, Maruška, jsem spokojená máma na mateřské a moc si užívám čas strávený s naší 17-ti měsíční Terezkou. Kromě toho miluju přírodu, cestování, běhání u moře i v lese, jogu, zpěv ptáků, slunce, hory, kočky (nejvíc naši Rosie), chutné jídlo i jeho přípravu, knížky, angličtinu i historii, čokoládu a dobrou kávu, milou společnost a pozitivně naladěné lidi. Při péči o Terezku jsou pro mě zajímavé některé myšlenky kontaktního a respektujícího přístupu, Montessori základy výchovy a hlavně používání mateřské intuice a přístupu takové zlaté střední cesty, žádné extrémy. Věřím, že každá máma dělá pro své děti to nejlepší, co dovede, a nemám ráda škatulkování různého typu.

Já, Honza, jsem nějšťastnější chlap, protože mám okolo sebe úžasnou rodinu, a v podstatě i díky tomu mohu dělat vše, co mě napadne. Rád lezu, protože je to podle mě nejlepší sport na světě, ale teď už se na lezečky začíná prášit. Rád si vychutnám dobré jídlo, ale čas od času sežeru pytel brambůrků. Rád fotím, ale občas foťák leží měsíce ve skříni. Jsem kutil, takže když se naskytne nějaká výzva, hned po ní sáhnu. Čistý amatérismus, ale většinou to splní účel. Prostě normální chlap.

Terezka je naše sluníčko, většinu času se směje a vymýšlí kulišárny. Je to akčňák a moc se nezastaví, tak máme občas co dělat, abychom ji stačili. Miluje knížky, Rosie, lidi a chození

Rosie je náš chlupatý miláček, nejradši si hoví na okně a užívá si sluníčka nebo se nechává česat kartáčem. Cestování autem ji ale nebaví, tak bude radši zůstávat na prázdniny u babičky.

Co je pro nás důležité?

  • Abychom žili co nejvíce v souladu s přírodou…
  • Abychom se měli vždy rádi a pomáhali si…
  • Abychom objevili kus světa, ale nezapomínali na to, že to největší bohatství a radost stejně najdeme sami v sobě…
  • Abychom kolem sebe měli pozitivní a spokojené lidi…
  • Abychom, byť i maličko, inspirovali ostatní…
  • Abychom si uchovali vše hezké a dobré, co jsme zažili, neboť někteří členové (hlavně jeden) mají mííírný problém s pamětí

Od startu blogu v roce 2018 se mnohé změnilo.

Rok 2018 jsme hodně procestovali dodávkou a psali o tom příspěvky na tento blog. Ovšem následující dva roky ale velkým cestám moc nepřály, tak jsme aspoň výletovali, pak k nám přibyl další akční malý skřítek Tomík a blog na chvíli utichl, protože jsme si zvykali na všechno nové, hezké i náročné, co život s dvěma dětmi přináší.
V lednu roku 2021 přišla absolutně nečekaná rána, ztráta Honzíka, která otočila celý náš svět úplně naruby. Po několika měsících prázdnoty a zoufalství mně začalo docházet, že jediný způsob, jak to celé přežít a ustát a zase vidět v životě naději a radost je pokračovat v tom, co jsme s Honzíkem začali, dokončit, co nestihl a realizovat naše společné plány a představy.
Honzíkova smrt mě osvobodila od mnoha strachů a omezujících přesvědčení a otevřela mě více světu, ale hlavně sama sobě. Jsem vděčná, že sama v sobě cítím velkou potřebu a chuť tvořit a pomoci udělat svět o malinko lepším místem k bytí a žití. Ráda říkám “přispět svojí troškou do mlýna”, protože věřím, že to může každý z nás.
Více jak dva roky po Honzíkově smrti se mi podařilo dopsat knížku, která je věnována jeho vzpomínce, našim dětem i všem lidem, kteří se vypořádávají s náročnou životní situací a hledají paprsek naděje v náročném období. Více info ke knížce najdete v samostatné záložce 🙂
Mar

Author Mar

More posts by Mar